Zpátky na sever
Tommi Kinnunen, Čtyřcestí, Argo, 2016, ****
Anotace:
V románu Čtyřcestí se, jak název napovídá, protínají osudy čtyř členů jedné rodiny z nejmenovaného městečka na severu Finska. Každá z hlavních postav vnímá historické i běžné rodinné události svým způsobem, každá něco skrývá. Tajemství však člověku vždy berou sílu a izolují jej od ostatních, komunikace začíná váznout, rodinné vztahy se narušují. Příběh začíná v roce 1895, kdy mladá Maria začíná úspěšnou a dlouholetou kariéru porodní báby, a uzavírá se o sto let později, kdy Mariina nemanželská dcera, fotografka Lahja umírá na nemocničním lůžku obklopena svými blízkými. Dalšími vypravěči jsou manžel Lahji, válečný hrdina Onni, a její snacha Kaarina, která se snaží narušit zavedené rodinné pořádky. Čtyřcestí je empatický román o lidech, kteří se nebojí hnát své sny až do zakázaných výšek, i když tuší, že za to mohou draze zaplatit.
Zanedlouho to bude pět let, co jsem se zamilovala do Finska. Už před tím jsem propadla Nightwish, tehdy ještě s Tarjou Turunen. Kdo by to byl tušil, že v helsinském Ateneu se všechny moje lásky – země tisíce jezer, metal a literatura – spojí.
Čtyřcestí je křižovatka, nedaleko níž stojí dům. Dům dvakrát postavený pro čtyři generace. Čtyřcestí je rodinná sága, v níž čtenář prožije sto let finské historie z pohledu čtyř osob. Tří žen a jednoho muže, kteří i přes nepřízeň osudu hledají kousek svého rodinného štěstí.
Porodní bába Maria, svědkyně utrpení žen, které rok co rok rodí a velmi často vyčerpáním umírají, aniž své dítě spatří. Zdrženlivost, antikoncepce? Jak pobuřující!
Její dcera Lahja, bránící se proti zaostalé společnosti svou samostatností, svým vlastním zaměstnáním fotografky. Nezávislost na mužích? Nepřípustné!
Lahjina snacha Kaarina, vracející se naopak ke starým hodnotám v touze zachovat rodinnou pospolitost. V domě však panuje tchýně. Jak frustrující!
A nakonec – i když časově uprostřed – Lahjin manžel Ooni. Statečný voják, laskavý a milující otec. Nešťastný homosexuál. Jak trýznivé!
Problémem člověka je, že veškeré události, ať už dějinné či osobní, vidí pouze z jednoho, subjektivního pohledu. Literatura nám umožňuje prožít jednu a tutéž situaci očima více osob různých generací. A tím nám dává příležitost zamyslet se nad vlastním životem. „Já právě prožívám to a to a cítím se tak a tak. Co když ale člověk naproti mně to vnímá jinak?“
Jak v reálném životě zjistíme názor, pocity jiných? Budeme o nich hovořit. Jak se můžeme přiblížit ke svým snům? Svěříme se. Ale to je velmi těžké. Nedokázali to ani literární hrdinové Čtyřcestí.
Skvělá kniha, která mě svými popisy dřevěného městečka, přírody či saunování opět vrátila na cestu do Merikarvie, kde jsme si užily horké páry na břehu studeného mořského zálivu. Doporučuji všem, kdo mají rádi románové kroniky.
Knihu jsem si vypůjčila v knihovně.