Zpátky do pravěku

Jiří Březina, Labuť a lovec, Vyšehrad, 2024, e-kniha, ****

Anotace
Tam, kde se dnes leskne hladina Lipna a zvedají se šumavské kopce, se před tisíci lety rozprostíralo území mezolitických lovců. Jeden z posledních ostrůvků původního lidského způsobu života ale musel dříve nebo později čelit nově příchozí civilizaci zemědělců a pastevců. Na pozadí mýtu o labutí panně, který patří k nejstarším lidským vyprávěním, se rozvíjí první opakování příběhu Evropy: s jeho migrací lidí a kultur, válkami, odchodem starého a příchodem nového, krví, násilím… i se záblesky naděje.


Elektronickým knihám jsem se doposud cíleně vyhýbala. Přece si nebudu kazit oči na malých písmenkách v mobilu či ve čtečce. Vždyť jsem v práci obklopena tisíci "pravými tištěnými" knihami. Nedávno jsem ale přišla na chuť audioknihám a na dovolenou jsem si pro případ špatného počasí vypůjčila, jak se píše na obálce, "mytologií prostoupený příběh z dob mezolitu od oceňovaného autora".

K formě:
Malá písmenka se dají zvětšit. Četlo se mi lépe než v knize. Krásné ilustrace Sabiny Chalupové ale lépe vyniknou v tištěné knize, i když má malý formát.

K obsahu:
Jako první mě zaujaly velmi krátké věty. I když děj není příliš složitý, dramaticky ho posunovaly dopředu. Čím více stránek jsem přečetla, tím více jsem se ocitala ve Štorchově světě Lovců mamutů. Potěšilo mě, že se autor k inspiraci tímto nestorem literatury o pravěku sám v doslovu přiznal. Pochopila jsem z něj také, proč jsou v příběhu skvěle popsány předměty a prostředí, zatímco lidé nemají ani jména, natož hlubší povahové rysy. Archeologie nám dokáže do jisté míry objasnit ty první, ale do myslí našich praprapředků se už bohužel nedostane.

Vím, že se jedná jen o vyfabulované příběhy, ale nedá mi to nevyjádřit jednu myšlenku. Jak ve zde popisovaném mezolitu, tak v předchozí knize z konce raného novověku hraje důležitou roli i/migrace, boje o území, okupace. Skutečně jsme se nikam neposunuli a historii stále opakujeme?

Trochu jsem pátrala ve své čtenářské historii a zjistila, že Labuť je moje sedmá kniha z edice Tvář. Až na jednu nedočtenou výjimku se mi velmi líbily. Mám rozečtenou osmou :o).