Zpátky do Písku

Ladislav Beran, Odložená spravedlnost, MOBA, 2024, ****

Anotace
Čtenářům, kteří si oblíbili krimi povídky emeritního komisaře kriminální služby Ladislava Berana, nabízí písecký autor tentokrát několik napínavých povídek se známými protagonisty poručíkem Studničkou, poručíkem Machem, kapitánem Karasem a dalšími členy písecké kriminálky, pro které je každý případ výzvou a profesní čest je pro ně nade vše. Už názvy povídek Klikař, Ambulantní vztah, Vabank Kryštofa Pazderky, Dvojitý buzar, Falešná identita, Choulostivé alibi či Dva páry očí, které lhaly slibují, že o zapeklité případy nebude ani tentokrát nouze…

Knížku jsem si vzala s sebou na velikonoční pobyt v Luhačovicích. Procházky, bazén, vířivka, masáže a večer "lehká četba". Jsou to sice detektivní povídky, ale hoši "z majetku" neřeší žádné velké krváky, které by narušily mou lázeňskou pohodu. Navíc jsem měla pocit, jako bych se opět setkala se starým dobrý známým.

S panem Beranem jsme se poprvé viděli virtuálně v "době covidové". Akce se v knihovně konat nemohly, tak jsme Literární čaje streamovali. Povídání to bylo velmi příjemné a můj host ho zakončil pozváním do Písku "na chalupu". Jelikož jsem jihočeskou perlu nad řekou Otavou ještě nikdy nenavštívila, neváhala jsem a pozvání přijala. Chvíle strávené s manžely Beranovými mám uložené v dlohodobé paměti v šuplíku "milo, příjemno".

Možná pro ta osobní setkání jsou pro mě jeho povídky mnohem plastičtější, živější, opravdovější. Už chápu, proč používá slang a sem tam ostřejší slovo, i když mě před téměř před sedmi lety právě tyto dvě skutečnosti velmi iritovaly. Jeho příběhy se většinou odehrávají v "divokých devadesátkách". Čtenář má tak možnost lépe pochopit souvislosti, příčiny a následky tehdejších kriminálních činů. I když se jednalo např. "jen" o propíchnuté pneumatiky, vykradené kostely, chaty, ukradené identity a s tím spojené podvody... Dnes už se také jinak dívám na institut amnestie či všudypřítomné kamery. 

Představy o práci kriminalistů máme velmi zkreslené díky televizní seriálům, které, až na výjimky, neodpovídají realitě. "Písecké" detektivky si však nehrají na thriller, ale popisují každodenní všední kriminalistickou rutinu, která má většinou daleko do filmového dramatu. 

PS: Při jedné masáži se mi na tváři rozlil úsměv od ucha k uchu, když jsem si vzpomněla na povídku Ambulantní vztah a na to, jak jsou ty "boží mlýny" dokonalé. Ještě že jsem se usmívala na podlahu, masérka by si to mohla špatně vyložit. :o)