Život může začít i v pětaosmdesáti

Julien Sandrel, Díky, grazie, merci, Metafora, 2024, ***

Anotace
Gina, půvabná stará dáma italského původu, která žije skromným životem v Paříži, má od určité doby jednu zvláštní slabost, o níž nikdo neví – každý měsíc chodí do kasina hrát na automatech. A jednoho dne vyhraje jackpot... Přemýšlí, jak se získanými penězi naložit, a dojde ke zdánlivě bláznivému řešení: o peníze se rozdělí s lidmi, kteří v jejím životě sehráli zásadní roli, aniž by to mnohdy vůbec tušili. A tak se Gina bez toho, že by o své výhře nebo úmyslu komukoli řekla, vydává na nejzajímavější cestu svého života... Když Ginina vnučka Chloé zjistí, že za záhadným zmizením milované babičky je její tajná cesta do New Yorku, vydá se ji hledat. K její malé radosti ji doprovází babiččina potrhlá nejlepší kamarádka Olga, obdařená zvláštním smyslem pro humor a talentem na přitahování groteskních situací. Tak pro všechny tři ženy začíná nová životní etapa plná nečekaných odhalení, změn, silných emocí i zvratů, které dodávají celému příběhu dynamiku.


Dvě hlavní vypravěčky, více časových rovin, moudrost a optimismus "dam vyššího věku", rozpolcenost mládí, touha po lásce bez rozdílu věku, genderu či doby, osudová setkání, krutá historie s přesahem do nadějeplné budoucnosti, romantika i tragédie. Zajímavý mix fakt a fabulace. Velmi se mi líbil Ginin nápad vyhledat lidi, kteří významným způsobem zasáhli do jejího života, a věnovat jim část výhry. Čtenáři se tak mohou zamyslet nad tím, za kým by se vydali oni. S miliony či bez nich.

V jednu chvíli se mi děj zdál už hodně imaginativní. Autorovo tvrzení: "... do kaleidoskopu Ginina životního příběhu jsem včelnil mnohé z toho, co zažili moji předkové..." mi však vrátilo víru, že byť fiktivní, příběh není zcela mimo realitu.

Téma imigrace je aktuální stále. Někdy si říkám, že od dob stěhování národů se mnoho nezměnilo. Ovšem tomu, co se dělo v minulých stoletích s italskými přistěhovalci ve Francii, se těžko věří. Ale v této části si autor nevymýšlí. Zmiňovaný masakr se skutečně stal. Zdá se, že ani "Nový svět" nevítal všechny příchozí s otevřenou náručí.

Nejsem příznivec mnohasetstránkových bichlí, ale osudy Giny, jejích předků i potomků, by si zasloužily hlubší zpracování. Zejména její "cesta vděčnosti". Proto jen 60 %.