Zázrak sdílení napříč generacemi

Sarah Winmanová, Rok zázraků, Nakladatelství Beta, 2016, *****

Anotace:

Podmanivý příběh o kouzle každodenního života, o přitažlivosti moře, o léčivé síle vyprávění a trnkového ginu… O lásce, smrti, a o tom, jak se snažíme vytrvat, i když nás pronásleduje zármutek.

Marvellous je devětaosmdesát a téměř celý život strávila v odlehlé cornwallské zátoce. Poslední dobou vysedává na břehu řeky s dalekohledem. Na něco čeká - není si jistá na co, ale až to uvidí, tak to pozná.

Drake je mladý voják, ještě rozrušený prožitky z druhé světové války. Slíbil umírajícímu muži, že mu splní jeho poslední přání, kvůli čemuž se ocitá ve stařenčině zátoce, zničený na těle i na duchu. Marwellous mu přichází na pomoc…

Sarah Winman vyrůstala v anglickém Essexu a nyní žije v Londýně. Vystudovala herectví, jemuž se věnovala v divadle, filmu i televizi. V roce 2011 vydala pozoruhodnou prvotinu Když byl Bůh králík, která se stala mezinárodním bestsellerem a získala řadu cen. Autorka má originální styl vyznačující se osobitým poetickým jazykem, magickými prvky i humorem.

Nepotkávají se hory s horami ale lidé s knihami. K mému setkání s Marvellous a Drakem napomohla výhra. Šťastná výhra! Už dlouho jsem nečetla nic tak poetického. Nemylte se však! Příběh, který začíná na podzim roku 1947, zdaleka není romantický. Oba hlavní hrdinové i další osoby vstupující do děje prožívají velmi dramatické chvíle. A to nejen v současnosti, ale také ve vzpomínkách.

Paměť Marvellous se již začíná ztrácet v mlhách. Přesto se jí daří vybavit to důležité, co potřebuje k dotvoření mozaiky svého života a doplnění chybějících kamínků v osudech přátel.

Upozornil jsme ji, že může umřít, pokud se nepřestěhuje do sucha a nepřestane s tím každodenním plaváním. Plavu, protože musím, namítla. Plavání mi prospívá. A já se zeptal, Nemohla byste tedy aspoň plavat jenom po ránu? A ona řekla, Plavu za přílivu. Taková jsem. Moje matka byla mořská panna. Za tohle může měsíc. Nikdy jsem nepotkal člověka, který by mluvil jako ona. Který by viděl svět tak jako ona. Úplně mě to zarazilo, ale vlastně to i vzbudilo profesní zvědavost. Docházel jsem za ní dennodenně po dva týdny. A pokaždé mi vyprávěla o svém životě a o řece. Zavedla mě do loděnice a povídala mi příběh o své matce a otci. A poslední den jsem vytáhl stetoskop a poslechl si její dech. Ani známka zápalu plic nebo hysterie. Jen tep hlubokého trápení. Takovou diagnózu jsem tehdy vyslovil poprvé.

Drake přežil útrapy války bez zranění. Na pokraj smrti ho nakonec přivede až ztráta lásky.

Drake otevřel oči. Buď svítalo, nebo padal soumrak, nebyl si jistý. Ptáci radostně štěbetali. Na obličeji měl přilepené listí, vnímal plíživé vlhko a hmyz. Cítil zvratky a slabý závan výkalů. Tělo se nemohlo ani hnout, dýchal jen mělce. Netušil, proč plakal, mohl si jen domyslet, že nejspíš proto, že je pořád naživu. Z rukou se mu vytratila veškerá síla. Přemýšlel, jestli náhodou nemá polámané kosti, možná i ty v nohách…

V příběhu se často střídá současnost s minulostí. Přechody jsou někdy tak náhlé, že čtenář musí být stále ve střehu. Skvělé koncentrační cvičení pro mozek! Drsnou realitu střídají lyrické pasáže. Magické pohlazení duše. Pokud neholdujete rychločtení, můžete prožít Rok zázraků.

Za knižní výhru děkuji nakladatelství BETA.