Zamávej, ať tě uslyším

Luboš Panda, Hluchavky, vlastním nákladem, 2018, *****

Já se k těm klasikům asi nedostanu. Ale i tak jsem ráda, že mě booktubeři odvádějí od monitoru počítače zpět ke knize. Ať už doporučením knihy cizí anebo vlastní.

Luboš Panda napsal už druhou. K jeho prvotině Jedna z vás jsem si tenkrát poznamenala: Každá kniha, u které se nahlas zasměji, má u mě velké plus. Některé pasáže bych zkrátila (např. rodinné Vánoce), ale Heleniny "příhody" mě pobavily. Byť jsem o generaci starší, v mnohých "dietních a posilovacích" situacích jsem se viděla :).

Proto jsem samozřejmě byla zvědavá také na Hluchavky.

Anotace:              
Nejzákeřnější vlastností sluchového postižení je to, že není vidět. Kniha, která se Vám právě dostala do ruky, nabízí nahlédnutí do světa neslyšících očima dvou hlavních hrdinů. Spojuje je skutečnost, že se oba narodili hluší. Eva má však na rozdíl od Honzy ještě slyšící rodiče. Nechte se vést příběhem a seznamte se s překážkami, na které naráží většina neslyšících obyvatel v České republice. Možná je nakonec začnete vnímat trochu jinak.

Stále přemýšlím, co je to vlastně za knihu. Beletrie? Populárně naučná literatura? Román? Odborný vhled do problému? Vždyť ani Databáze knih si s žánrovým zařazením neví rady. Poznamenala pouze „Literatura česká“.

Dobře, říkejme tomu třeba Příběh. Ano, Příběh s velkým P. Příběh, který vypráví dva neslyšící od útlého věku po dospělost. Dva lidé, kteří mají stejné postižení, ale naprosto, ba přímo diametrálně rozdílnou „startovací čáru“, tj. rodinné prostředí. Příběh, jehož jednotlivé kapitoly posouvají život protagonistů vždy o rok dopředu. O rok blíže k cíli. Jakému? Eva ho má přesně daný, vysokoškolské studium. Honza však tak jasnou představu nemá…

V Příběhu se střídají beletristické pasáže popisující osudy obou hrdinů s pasážemi takřka naučnými. Kupodivu mi to vůbec nevadilo. Autorovi se skvěle podařilo do ne zcela vyfabulovaného příběhu „propašovat“ také informace o světě neslyšících. Světě, o němž většina z nás určitě nemá ani ponětí.

Kromě jednoho studenta Univerzity 3. věku, který potřeboval při přednáškách naslouchátko, jsem se za celý svůj život s neslyšícími nesetkala. To však neznamená, že mezi námi nežijí. Možná o nich nevíme i proto, že dnes jsou už technologie na vyšší úrovni. Ztráta sluchu tak nemusí znamenat „viditelný“ handicap, jako pár let před Sametovou revolucí, kdy Příběh začíná.

Přes všechny současné vymoženosti není život neslyšících určitě jednoduchý. Snad tato velmi dobře napsaná kniha přispěje k prolnutí našich světů, ke vzájemnému pochopení a sblížení.