Vztahová níže
15.07.2013 23:13
Ačkoli romány pro ženy čtu velmi sporadicky, a většinou je odložím nedočtené, Vztahová níže mne dostala. Eva Urbaníková napsala tento příběh skutečně lehce, čtivě, bez patosu a “tekoucího” sentimentu. Tak, že se každá čtenářka určitě na některé z bezmála tří set stránek najde.
Možná to bylo ono pověstné “v pravou chvíli, na pravém místě”. Je léto, období jako stvořené pro lehké románky. A není to tak dlouho, co jsem dočetla Paganiniho ducha od Paula Adama. Nejsem znalec vážné hudby, ale čím jsem starší, tím více jí přicházím na chuť. Už pro mne není nudná. Možná je to i tím, že při studiu trénování paměti a mozku jsem se dověděla, pochopila a také sama na sobě ověřila, že hudba je ideální tréninkový nástroj.
Před pár lety jsem si začala všímat, že v knihách je také mnoho hudby. Pokouším se vždy najít na internetu skladbu, která zní příběhem a často bývám mile překvapena, jak ji skvěle doplňuje. I ve Vztahové níži je mnoho odkazů: na Mozarta, Paganiniho či mladé interprety vážné hudby, jejichž performance dokáže (snad) zaujmout a k vážné hudbě přivést i mladé lidi (Henry Lau nebo Ann Marie Calhoun).
Největším objevem však pro mne byla hudba Secret Garden. Pohodlně se posaďte či lehněte, pusťte si jejich Nocturno, zavřete oči, vypněte levou mozkovou hemisféru a vnímejte svět kolem sebe jen pravou hemisférou. Obrazy přijdou samy...