Vyhodnocení. POZOR obsahuje řešení úkolů!

09.09.2016 11:24

Ve středu 7. září 2016 se v Knihovně Karla Dvořáčka ve Vyškově sešly účastnice letošní Letní soutěže trénování paměti na "dámské jízdě". U posilovačů mozků - kávy a sladkého zákusku - jsme prodiskutovaly všechny úkoly i jejich řešení, rozdaly ceny a příjemně si popovídaly. Děkuji všem zúčastněným za jejich nasazení a těším se na další ročník příští léto.

Chcete-li si také vyzkoušet schopnosti svého mozku, začněte zde a svá řešení až poté porovnejte se zde zveřejněnými.

 

 

POZOR, NÁSLEDUJE ČÁST VYZRAZUJÍCÍ ŘEŠENÍ ÚKOLŮ!!!

 

Řešení a zdroje úloh:

1. Želva, medvěd, tygr, leopard, šimpanz, kapybara, jaguár, orel, kaloň, krajta, lachtan, nosál. Zdroj: Moje rodina, víkendová příloha Deníku

2. Zážitkovník vyplnily všechny účastnice. Stále si ho můžete stáhnout zde.

3. 6x10:4+5=20, (10:5+6)x4=32, (1+(4+2):6)x25=50, (4:2+25)x6+1=163, zdorj: Gareth Moore: 90 testů, her a cvičení pro rozvoj myšlení, paměť a koncentraci.

4. Okno; vypadlo z přízemí; ve sklenici nic nebylo; jde pěšky; letěl v balonu, který klesal, vytáhl si krátkou sirku a musel vyskočit, aby se ostatní zachránili; poslední si vzal vajíčko i s košíkem; zbavil ho škytavky leknutím; přesně dvakrát tolik, kolik je vzdálenost jednoho konce doprostřed. Zdroj: Michael Powell – Posilování mozku, fakta a hádanky, které vytrénují a oživí váš mozek.

5. Galerii vyrobených přání dle návodu připravujeme.

6. Povídka dle zadaných kritérií:

Babiččin dar
Konečně to přestalo. “To” znamenalo neustálý boj o nemovitost na lukrativním místě.
V hlavě si promítám, co tomu předcházelo. Stará ubytovna, kterou vlastnila babička, se stala předmětem majetnických tužeb mých dvou bratranců. Vychvalovali babiččinu podnikavost a přitom si mysleli: “To staré strašidlo ani neví, jak to v hotelnictví funguje.” Na oko jí pomáhali, ale hledali cesty, jak z toho něco získat pro sebe. “To strašidlo tomu stejně nerozumí.” Předháněli se, kdo babičce “strašidlu” víc zalichotí v domnění, že jim tu zatuchlou ubytovnu odkáže. Já jsem o ni nestála, mám dost starostí se svým obchůdkem. Babička se ocitla v nemocnici. “Strašidlo už mele z posledního,” říkali si ti dva. 
Jenže babička má tuhý kořínek. Po návratu z nemocnice svolala rodinu k notáři. Tam mi dala nečekaný dar. “Můj podnik potřebuje nové nápady, a proto jsem se rozhodla ubytovnu věnovat tobě.” K podpisu byly připraveny veškeré dokumenty. Podepsala jsem.
Mám teď nutkavou potřebu stát se strašidlem pro ty dva závistivce, kteří babiččino rozhodnutí tak tak vydýchali.
Znáte to - když se dva perou, třetí se směje.
 
 
Konečně to přestalo, ale stejně už jsme mokří. To si právě říkají tři malí kluci, kteří ve zpustlé dědečkově zahradě prozkoumávají zarostlý kout. Za vysokou trávou a keři objevili díru v plotě. Opatrně se tajemnou dírou protáhli. Před nimi se objevila malá louka a na jejím konci domek, který už od pohledu vypadá neobydleně. O to víc ale kluky zajímá.
Přicházejí blíž a nejstarší z nich slabikuje nápis na domku: Tu -ris- ti -c ká uby- tov- na. No to je tedy zajímá, vypadá to, že v ní už dlouho nikdo nebyl.
Kluci opatrně nakukují okny do domku, zkoušejí otevřít dveře. Ty nechtějí povolit. Jako by je zevnitř někdo přidržoval. Za oknem se mihl stín, zevnitř se ozvalo bouchnutí – něco spadlo na zem. Podaří se klukům otevřít dveře? Opatrně se znova kluci snaží otevřít, tentokrát to jde trochu lépe. Strkají se mezi sebou, kdo půjde dovnitř první. Dvěma větším klukům se podařilo vklouznout do domku, nejmenší se trochu bojí a tak docela rád čeká na kamarády venku.
Kluci vešli do velké místnosti. Opravdu to bývala ubytovna, ještě je tam několik postelí s matracemi. Vzduch je tam zatuchlý, dlouho tu už asi nikdo nebyl. Vzadu za postelemi se zase něco mihlo, ozval se šramot. Klukům se zježily vlasy, začali se bát, přitiskli se k sobě. Co když je to strašidlo? Pojď, jdeme radši pryč – to by řekli nejraději, ale jsou přece hrdinové. Pomalu se rozhlížejí. Z kouta se ozývá šramot, pak také mňouknutí. Žádné strašidlo – malé kotě je to! Jé, to se nám ulevilo, myslí si kluci.
Kotě je celé rezavé, kouká na ně zelenýma očima. To chci, proběhne oběma klukům hlavou, a už se ke kotěti vrhají, jeden druhého odstrkují, aby u něj byli první. Skoro o sebe zakopávají, jak se snaží dostat ke dveřím.
Kotě se jich ale polekalo, jenom se mihlo a bylo venku ze dveří. Tam postával nejmenší kluk, oči vykulené, co se to uvnitř děje. Kotě se u něj zastavilo, otřelo se mu o nohu a zamňoukalo. Malý kluk koťátko zvedl. Tak ty jsi to strašidlo, povídá. Já se tě ale nebojím, budu ti říkat Pik. A bylo rozhodnuto. Kluci vyběhli z ubytovny za kotětem, ale to už se tulilo k jejich kamarádovi. A tak se musejí smířit s tím, že si strašidlo našlo svého ochránce.
 
 
Pěvecká
Konečně to přestalo. Už mě to hučení v uších zlobilo. Jsem pravda jen strašidlo, ale i strašidla snad mají nárok na tichý domov.
Ano domov; v mém případě je to krásná, historicky a architektonicky naprosto bezcenná, zatuchlá ubytovna. Vlastní ji mladý pár – Ona a On, mladí, plní elánu a hlavně představ o přestavbě. 
Aby zde mohli pohodlně bydlet, zakoupili výkonnou klimatizaci. Výkonnou a přiměřeně k tomu také hlučnou.  
Je mi naprostou záhadou, proč jim ten hluk nevadil, ale mé tři staletí staré uši trpěly. A tak jsem začal jednat! Kdysi dávno jsem byl uznávaným trubadúrem, nyní jsem se rozhodl toto své umění oprášit. V okamžiku spuštění klimatizace jsem začal pět hrdinské písně. Když ji vypnuli, přestal jsem.
Ona to vydržela týden. Pak na něj vyvinula mírný nátlak, nereagoval. Přitlačila - stále to ignoroval. To už mě to dokonce začalo i bavit. Její způsob boje byl velmi vynalézavý. Nevařila, neprala, neuklízela jeho věci. Stále nic. Dokonce se odstěhovala z ložnice, ale ani to nestačilo. 
Tehdy už jsem začínal ztrácet hlas a dokonce mi docházely i písně. 
Ke zlomu došlo v momentě, kdy pozvala na návštěvu jeho matku. Stačila jedna noc plná hudby a byl konec.
On vztekle klimatizaci odmontoval, matka odjela domů a já mám klid.
Jak miluji svou zatuchlou ubytovnu!
 
 
Konečně to přestalo blikat. Vítězství!
Honza ležel na proleželé posteli, zakrytý jenom špinavou dekou. Holt hotel to tady není – je to jenom zatuchlá ubytovna.
Ležel a hleděl na žárovku, komíhající se na holé šňůře od stropu. Vrátný zhasíná všechna světla až v 11 hodin. Ještě dlouhou hodinu. Ale ta zatracená žárovka nevydrží svítit v jednom kuse ani minutu. Strašidlo se houpá a žárovka bliká: blik, blik, blik...
Honza už z toho šílí. Najednou dostane nápad. Sáhne pod postel, vytáhne sandál a ...křach. Povedlo se a strašidlo blikající žárovky se vypařilo.
Je tma a Honza může v klidu spát. Vlastně dnes vyhrál. A to ještě neví, jak jásá myší rodinka, ubytovaná v pokoji spolu s ním.
 
 
Konečně to přestalo. Kdyby ne, tak by mě museli rodiče odvést domů z prázdnin u babičky a dědečka na venkově. Asi po týdnu na již zmíněných prázdninách jsem si hrála s kamarádkou Adélkou nedaleko od  mojí babičky u takového polorozbořeného domu. Babička říkala, že to bývala nějaká ubytovna pro brigádníky při sklizni chmele - nyní již jen ubytovna pořádně zatuchlá a zarůstající trávou. Jednoho dne, když jsme si hrály, bylo již trochu šero, tak se z ubytovny ozývalo nějaké praskání, šustění, funění. Moc jsme se polekaly, běžely domů a křičely "tam je strašidlo, je tam strašidlo!" Babička měla pro strach uděláno, ale tak jak jsme ji to vypověděly,  se jí tam moc nechtělo a dědovi také ne. Ale abychom si tam opět mohly hrát, muselo se zjistit co je to za strašidlo.  Rozhodli jsme se, že uděláme válečnou výpravu. Děda musel první - však je chlap. Byl vyzbrojen plácačkou na mouchy, za ním babička se smetákem (aby nám udělali radost) a nakonec já a Adélka. Když už jsme byli docela blízko, tak z té zatuchlé ubytovny vyběhl největší darebák ze vsi Adam a smál se nám, jak nás vystrašil. Děda se na nás dost zlobil, ale jen chvíli a říkal, že když chceme být o prázdninách na vesnici, tak si musíme zvykat na nějaký ten šramot. Musely jsme s ním jen souhlasit. 
Sice se až tak úplně nepodařilo pořekadlo " Když se dva perou, třetí se směje", ale trošku je  poopravené na "Když se dva bojí, třetí se směje" a darebák Adam se nám smál, až do konce prázdnin.
 
 
 
Konečně to přestalo. Pršelo už dlouho. Mraky na obloze odkryly měsíc. Franta se zastavil před zatuchlou ubytovnou, což byl také jeho cíl cesty. Za chvíli bude půlnoc a podle zvěstí zde každou noc straší, nikdo tam nechce bydlet a dům chátrá. Franta šel do světa , aby se naučil bát. Vzal za kliku, dveře příliš vrzaly. V tu chvíli začaly hodiny odbíjet půlnoc. A to se začaly po celé ubytovně rozléhat příšerné zvuky- kvílení, křik, meluzína, harašení. Franta vešel do větší místnosti, kde se dvě strašidla byla, kvílela, létala. Jak uviděla Frantu, začala jej zastrašovat, strkat do něj, hýkat. Franta se dal do smíchu  a strašidla to zaskočilo, že se 
nebál. Po pár minutách nastal klid. Strašidla děkovala Frantovi. Tím, že se nebál, je vysvobodil z prokletí. V tu chvíli byla ubytovna uklizená. Strašidla zmizela a z chodby přišla pěkná dívka a děkovala, že jí zachránil její ubytovnu od strašidel. Dívka se Frantovi zalíbila a začal se bát, zda by mohl u ní jako přítel uspět. Pointa příběhu: Uspěl.
 

Babiččin dar

Konečně to přestalo. “To” znamenalo neustálý boj o nemovitost na lukrativním místě.

V hlavě si promítám, co tomu předcházelo. Stará ubytovna, kterou vlastnila babička, se stala předmětem majetnických tužeb mých dvou bratranců. Vychvalovali babiččinu podnikavost a přitom si mysleli: “To staré strašidlo ani neví, jak to v hotelnictví funguje.” Na oko jí pomáhali, ale hledali cesty, jak z toho něco získat pro sebe. “To strašidlo tomu stejně nerozumí.” Předháněli se, kdo babičce “strašidlu” víc zalichotí v domnění, že jim tu zatuchlou ubytovnu odkáže. Já jsem o ni nestála, mám dost starostí se svým obchůdkem. Babička se ocitla v nemocnici. “Strašidlo už mele z posledního,” říkali si ti dva. 

Jenže babička má tuhý kořínek. Po návratu z nemocnice svolala rodinu k notáři. Tam mi dala nečekaný dar. “Můj podnik potřebuje nové nápady, a proto jsem se rozhodla ubytovnu věnovat tobě.” K podpisu byly připraveny veškeré dokumenty. Podepsala jsem.

Mám teď nutkavou potřebu stát se strašidlem pro ty dva závistivce, kteří babiččino rozhodnutí tak tak vydýchali.

Znáte to - když se dva perou, třetí se směje.

*****

Konečně to přestalo, ale stejně už jsme mokří. To si právě říkají tři malí kluci, kteří ve zpustlé dědečkově zahradě prozkoumávají zarostlý kout. Za vysokou trávou a keři objevili díru v plotě. Opatrně se tajemnou dírou protáhli. Před nimi se objevila malá louka a na jejím konci domek, který už od pohledu vypadá neobydleně. O to víc ale kluky zajímá.

Přicházejí blíž a nejstarší z nich slabikuje nápis na domku: Tu-ris-ti-cká u-by-tov-na. No to je tedy zajímá, vypadá to, že v ní už dlouho nikdo nebyl.

Kluci opatrně nakukují okny do domku, zkoušejí otevřít dveře. Ty nechtějí povolit. Jako by je zevnitř někdo přidržoval. Za oknem se mihl stín, zevnitř se ozvalo bouchnutí – něco spadlo na zem. Podaří se klukům otevřít dveře? Opatrně se znova kluci snaží otevřít, tentokrát to jde trochu lépe. Strkají se mezi sebou, kdo půjde dovnitř první. Dvěma větším klukům se podařilo vklouznout do domku, nejmenší se trochu bojí a tak docela rád čeká na kamarády venku.

Kluci vešli do velké místnosti. Opravdu to bývala ubytovna, ještě je tam několik postelí s matracemi. Vzduch je tam zatuchlý, dlouho tu už asi nikdo nebyl. Vzadu za postelemi se zase něco mihlo, ozval se šramot. Klukům se zježily vlasy, začali se bát, přitiskli se k sobě. Co když je to strašidlo? Pojď, jdeme radši pryč – to by řekli nejraději, ale jsou přece hrdinové. Pomalu se rozhlížejí. Z kouta se ozývá šramot, pak také mňouknutí. Žádné strašidlo – malé kotě je to! Jé, to se nám ulevilo, myslí si kluci.

Kotě je celé rezavé, kouká na ně zelenýma očima. To chci, proběhne oběma klukům hlavou, a už se ke kotěti vrhají, jeden druhého odstrkují, aby u něj byli první. Skoro o sebe zakopávají, jak se snaží dostat ke dveřím.

Kotě se jich ale polekalo, jenom se mihlo a bylo venku ze dveří. Tam postával nejmenší kluk, oči vykulené, co se to uvnitř děje. Kotě se u něj zastavilo, otřelo se mu o nohu a zamňoukalo. Malý kluk koťátko zvedl. Tak ty jsi to strašidlo, povídá. Já se tě ale nebojím, budu ti říkat Pik. A bylo rozhodnuto. Kluci vyběhli z ubytovny za kotětem, ale to už se tulilo k jejich kamarádovi. A tak se musejí smířit s tím, že si strašidlo našlo svého ochránce.

*****

Pěvecká

Konečně to přestalo. Už mě to hučení v uších zlobilo. Jsem pravda jen strašidlo, ale i strašidla snad mají nárok na tichý domov.

Ano domov; v mém případě je to krásná, historicky a architektonicky naprosto bezcenná, zatuchlá ubytovna. Vlastní ji mladý pár – Ona a On, mladí, plní elánu a hlavně představ o přestavbě. 

Aby zde mohli pohodlně bydlet, zakoupili výkonnou klimatizaci. Výkonnou a přiměřeně k tomu také hlučnou.  

Je mi naprostou záhadou, proč jim ten hluk nevadil, ale mé tři staletí staré uši trpěly. A tak jsem začal jednat! Kdysi dávno jsem byl uznávaným trubadúrem, nyní jsem se rozhodl toto své umění oprášit. V okamžiku spuštění klimatizace jsem začal pět hrdinské písně. Když ji vypnuli, přestal jsem.

Ona to vydržela týden. Pak na něj vyvinula mírný nátlak, nereagoval. Přitlačila - stále to ignoroval. To už mě to dokonce začalo i bavit. Její způsob boje byl velmi vynalézavý. Nevařila, neprala, neuklízela jeho věci. Stále nic. Dokonce se odstěhovala z ložnice, ale ani to nestačilo. 

Tehdy už jsem začínal ztrácet hlas a dokonce mi docházely i písně. 

Ke zlomu došlo v momentě, kdy pozvala na návštěvu jeho matku. Stačila jedna noc plná hudby a byl konec.

On vztekle klimatizaci odmontoval, matka odjela domů a já mám klid.

Jak miluji svou zatuchlou ubytovnu!

*****

Konečně to přestalo blikat. Vítězství!

Honza ležel na proleželé posteli, zakrytý jenom špinavou dekou. Holt hotel to tady není – je to jenom zatuchlá ubytovna.

Ležel a hleděl na žárovku, komíhající se na holé šňůře od stropu. Vrátný zhasíná všechna světla až v 11 hodin. Ještě dlouhou hodinu. Ale ta zatracená žárovka nevydrží svítit v jednom kuse ani minutu. Strašidlo se houpá a žárovka bliká: blik, blik, blik...

Honza už z toho šílí. Najednou dostane nápad. Sáhne pod postel, vytáhne sandál a ...křach. Povedlo se a strašidlo blikající žárovky se vypařilo.

Je tma a Honza může v klidu spát. Vlastně dnes vyhrál. A to ještě neví, jak jásá myší rodinka, ubytovaná v pokoji spolu s ním.

*****

Konečně to přestalo. Kdyby ne, tak by mě museli rodiče odvést domů z prázdnin u babičky a dědečka na venkově. Asi po týdnu na již zmíněných prázdninách jsem si hrála s kamarádkou Adélkou nedaleko od  mojí babičky u takového polorozbořeného domu. Babička říkala, že to bývala nějaká ubytovna pro brigádníky při sklizni chmele - nyní již jen ubytovna pořádně zatuchlá a zarůstající trávou. Jednoho dne, když jsme si hrály, bylo již trochu šero, tak se z ubytovny ozývalo nějaké praskání, šustění, funění. Moc jsme se polekaly, běžely domů a křičely "tam je strašidlo, je tam strašidlo!" Babička měla pro strach uděláno, ale tak jak jsme ji to vypověděly,  se jí tam moc nechtělo a dědovi také ne. Ale abychom si tam opět mohly hrát, muselo se zjistit co je to za strašidlo.  Rozhodli jsme se, že uděláme válečnou výpravu. Děda musel první - však je chlap. Byl vyzbrojen plácačkou na mouchy, za ním babička se smetákem (aby nám udělali radost) a nakonec já a Adélka. Když už jsme byli docela blízko, tak z té zatuchlé ubytovny vyběhl největší darebák ze vsi Adam a smál se nám, jak nás vystrašil. Děda se na nás dost zlobil, ale jen chvíli a říkal, že když chceme být o prázdninách na vesnici, tak si musíme zvykat na nějaký ten šramot. Musely jsme s ním jen souhlasit. 

Sice se až tak úplně nepodařilo pořekadlo " Když se dva perou, třetí se směje", ale trošku je  poopravené na "Když se dva bojí, třetí se směje" a darebák Adam se nám smál, až do konce prázdnin.

*****

Konečně to přestalo. Pršelo už dlouho. Mraky na obloze odkryly měsíc. Franta se zastavil před zatuchlou ubytovnou, což byl také jeho cíl cesty. Za chvíli bude půlnoc a podle zvěstí zde každou noc straší, nikdo tam nechce bydlet a dům chátrá. Franta šel do světa , aby se naučil bát. Vzal za kliku, dveře příliš vrzaly. V tu chvíli začaly hodiny odbíjet půlnoc. A to se začaly po celé ubytovně rozléhat příšerné zvuky- kvílení, křik, meluzína, harašení. Franta vešel do větší místnosti, kde se dvě strašidla byla, kvílela, létala. Jak uviděla Frantu, začala jej zastrašovat, strkat do něj, hýkat. Franta se dal do smíchu  a strašidla to zaskočilo, že se 

nebál. Po pár minutách nastal klid. Strašidla děkovala Frantovi. Tím, že se nebál, je vysvobodil z prokletí. V tu chvíli byla ubytovna uklizená. Strašidla zmizela a z chodby přišla pěkná dívka a děkovala, že jí zachránil její ubytovnu od strašidel. Dívka se Frantovi zalíbila a začal se bát, zda by mohl u ní jako přítel uspět. Pointa příběhu: Uspěl.

 

7. Hračka, nočník, plačka – mají o písmeno více; jde o přesmyčky: sako – kosa, troska – kostra, tabák – kabát, sáček – sekáč, stavba – svatba, kapr – prak, kabel – lebka, veš – šev; SI, PO, LE; kudlanka – není pták; Štěpánka, Marcela, Mirek, Božena, Dalibor, Přemysl. Zdroj: Makovice - luštění pro luštitele od 8 do 108 let.

 

8. Akrostichy na POSILOVNA MOZKU

Setkání po letech
Po dlouhé době je tady slezina,
si sednem ke stolu jak jedna rodina.
Lovíme v paměti zasuté zážitky
na lásky, na bitky, kantorů výčitky.
Mozoly na rukou, mozoly na mozku
kupí se na stole v drobečcích zákusků.

*****

PO prázdninách v září
SI  v knihovně zasedneme u stolů
LOVíme myšlenky v našem stáří
NA  papíře porovnáme výsledky úkolů.
MOzky proti Azheimeru cvičíme
KU prospěchu s radostí se učíme.

*****

Pomůže ti určitě
situace zvládnout,
lovit v hlavě myšlenky,
napsat větu správnou.
Mozkovna v knihovně Dvořáčka
kupředu žene i "staršího žáčka".

*****

Přeji si každodenně
Obrovskou paměť mít,
Slova vhodná najít neprodleně,
Informace nové dobře uložit.

 

Lovím tak rychle ve svém mozku,
Obracím zčerstva jeho stránky,
Vybírám písmenka, barvy i tužky
Namalovat chci nejen barevné mapky.

 

Akrostich složit jsem teď zkusila,
Mnoho ten úkol ale stojí sil.
Období prázdnin však končí docela.
Zas tréninky paměti se nám blíží,
Knihovna od září na studenty čeká -
Už nové úkoly chystá Zdenka Adlerová.

 

POsílit paměť, to přání je babičky i dědy
SIlný být a hlavně zdravý po dlouhá léta
LOVit slova do křížovek, luštit s vnuky hádanky
NAjít klíče, mobil - jak ta mladá teta.
MOZek nám ale chátrá, však nevzdáme se
KU knihovně na trénink v září opět vydáme se.

*****

Píšu tento úkol
Osmý v pořadí.
Slova hledám vůkol,
I manžel poradí.
Lhůta se mi krátí,
O čem já mám psát?
Vnuknutí mě nutí
Nevzdat to a hrát.
Asi nejsem básník,
Mohu si jen psát.
Odevzdám tu práci,
Zítra nastal čas.
Končím tuhle štaci,
Usínám už zas.

*****

Posilovat svoje svaly
Odcházím do posilovny.
Stále s šéfem přemýšlíme
Inovovat starší stroje.
Lehké to však nebude
O dotace se snažíme.
Věříme i sponzorům
Nechceme však velký dům!
A dík i našim sponzorům.

Mozek cvičením se také sílí
Ovšem, že se nám to líbí.
Znova a znova zatěžujeme své mozky
Krásně zvládáme i těžké kousky.  
Únavou již padáme, ale do knihovny spěcháme.

 

9. Odpovídající tvary jsou A1, B2, C1;  A3, B2, C1. Zdroj Gareth Moore: 90 testů, her a cvičení pro rozvoj myšlení, paměť a koncentraci.

 

 

Zpět

Vyhledávání

Kontakt

Zdeňka Adlerová