Vybledlá paměť

Kazuo Ishiguro, Vybledlá krajina s kopci, Argo, 2019, ****

Anotace:
Už v prvotině Vybledlá krajina s kopci držitel Nobelovy ceny za rok 2017 Kazuo Ishiguro noblesně, nevtíravě, a přece nesmlouvavě vykresluje zdánlivě prospěšnou, ba důstojnou uměřenost japonské a britské povahy a zjišťuje, že je jejím nositelům spíše na škodu, protože ve skutečnosti odtažitého člověka i jeho okolí drtí. Krátká návštěva jediné přeživší dcery přinutí stárnoucí Ecuko přenést se ve vzpomínkách zpět do horkého léta v rodném Nagasaki. Na sklonku druhé světové války se tu duše jejích spoluobčanů změnily k nepoznání. Po ulicích se ploužily mátohy někdejších známých a jen málokdo v sobě našel sílu posunout se dál. Ecuko si vybavuje zejména měsíce před porodem prvního dítěte, kdy byla nucena přitakávat jediným žijícím příbuzným: panovačnému prvnímu choti a jeho stejně manipulátorskému otci.

Poddajnou ženušku tehdy snad mohla posílit známost s nevyzpytatelnou sousedkou Sačiko a její neposlušnou dcerkou, které chtěly z města vypálených stínů za každou cenu pryč. Stupňující se neslyšný protest a všudypřítomné nagasacké trauma dovedly drama těhotné Ecuko ke kafkovskému vyvrcholení.

Letos poprvé jsem se vydala na cestu za vzděláním. Mým cílem byla rodná Ostrava, kde EPALE – Elektronická platforma pro vzdělávání dospělých v Evropě pořádala seminář na téma „Jak vzdělávat dospělé?“. Rak se velice divil, že místo pohodlného a rychlého cestování autem jsem tentokrát zvolila České dráhy. Levý kotník by se na dálnici sice příliš nenamohl, ale předpovídaný déšť mě zahnal do rychlíku Slezan. Nad očekávání byla jízda tam i zpět pohodlná a rychlá. A navíc jsem přečetla celou knihu.

Text na necelých 190 stranách je sice smutný, ale čte se velice dobře. Jen si musíte zvyknout na Ishigurovu specialitu „nespolehlivého vypravěče“. Vybledlá krajina s kopci v názvu knihy nemusí opisovat jen minulost hlavní hrdinky Ecuko - japonské Nagasaki šest let po výbuchu atomové bomby, ale také stav jejích vzpomínek. Lidská epizodická (biografická) paměť je totiž velmi nespolehlivá, klamná. Velmi často Ecuko nedokončí vzpomínku a je na čtenáři, aby pochopil, vydedukoval…

V románu se střídají místa i čas: Nagasaki v roce 1951 a anglický venkov pravděpodobně v 70.- 80. letech. Čím více se čtenář seznamuje s hlavní hrdinkou a její bývalou sousedkou Sačiko, tím více odhaluje na první pohled nepostřehnutelné podobnosti jejich osudů.

Pro českého, potažmo evropského čtenáře bude pravděpodobně těžké vžít se do myšlení obou žen. Japonská kultura je i dnes velmi vzdálená té naší. Svůj bolestivý střet s cizí civilizací – americkou a posléze anglickou – však prožívají také ostatní literární hrdinové. 

Knihu jsem si vypůjčila v knihovně.