Všechno zlé k něčemu dobré?
Jana LeBlanc, České cizinky: Příběhy českých žen žijících v zahraničí, Jota, 2024, *****
Anotace
Příběhy žen, které žijí dlouhodobě v cizině a přibližují kulturní rozdíly v dané zemi na svém vlastním osudu. Literární dokument novinářky Jany LeBlanc a fotografky Patricie Krivanek mapuje život českých žen, které mají domov v jiné zemi světa, než se narodily. Prostřednictvím jedenácti beletrizovaných autentických výpovědí ukazuje různé zkušenosti s životem v cizích zemích.
Každý příběh se snaží zlomit předsudky, které o zemích nebo o životě v cizině máme, a relativizovat klišé, která s nimi spojujeme. Je v USA opravdu všechno možné, a to i pro matku-samoživitelku? Co když muslimka nemusí být od hlavy k patě zašátkovaná žena, ale klidně potetovaná holka v tílku? Dá se uchytit v cizině bez znalosti jediného slova cizího jazyka? Zkazí rodiče dítěti život, když mu rodiče v pubertě vezmou domov, kulturu a všechno, čím žije?
Kniha je ambiciózní mezinárodní projekt přinášející autentický vhled do výjimečných osudů a zajímavostí ze života v různých zemích napříč zeměkoulí.
Koukám na bílou plochu textového editoru a nevím, jak začít. Každou chvíli od počítače odbíhám, protože je přece třeba udělat tamto a ono... A v hlavě mi všechno kolotá a víří, a ne a ne se usadit do smysluplného textu.
Knihu jsem měla v úmyslu si "někdy" přečíst, protože i má dcera žije už dlouho v zahraničí. Jenže jedna knihovnice povídala druhé a ta zase třetí, že byla na křtu Cizinek v Brně, že to bylo skvělé, že autorka je rodačka z našeho regionu, že ji musíme pozvat, dokud je "doma", než se zase vydá za hranice Moravy, státu či dokonce na jiný kontinent... Tak jsem minulý víkend "oželela" domácí práce a strávila ho ve společnosti dvanácti žen, které se vydaly do neznáma. Během dvou dnů jsem prožila jedenáct velmi silných příběhů doplněných o pár střípků z autorčina života.
Nevím, proč jsem si myslela, že kniha bude popisovat pouze "emigrantky" z předlistopadového období. Byly jen dvě. Jedna si k opuštění republiky pomohla fingovaným sňatkem a druhá "nedobrovolná", které rodiče až za hranicemi vlasti oznámili, že už se do Československa nevrátí. Ostatní ženy odešly do ciziny v letech 1994 - 2017, s více či méně naivními představami, za studiem, cestováním, prací, partnerem.
Osud ani jedné nebyl jednoduchý. Překvapilo mě, že některé zůstávaly i přes velmi nepříznivé podmínky. Být v Americe samoživitelkou či zde onemocnět rakovinou - tu děsivou situaci si žádná "tuzemská" Češka snad ani nedokáže představit. Nejvíce mě "dostaly" úvahy některých, zda se po desítkách let strávených např. v Jihoafrické republice, kde je v současné době velmi nepříznivá bezpečnostní situace (hlaveň pistole u hlavy!), když děti se navíc odstěhovaly do Evropy, "vrátit". Kam? Za kým?
Nemyslím si, že by kniha měla mladé lidi odrazovat od hledání toho správného místa k životu za hranicemi rodné hroudy. Snad jen čtenářky-matky mohou trochu zapochybovat. Ale jak říká klasik "každý svého štěstí strůjcem" a "všechno zlé k něčemu dobré". :o)
PS: Pozvánka na setkání s autorkou.