Vše má takový rozměr, jaký mu dáme ...

Claire Keeganová, Takové maličkosti, Prostor, 2023, *****

Anotace

Podmanivý příběh nominovaný na prestižní Man Bookerovu cenu 2022 lze číst jako báji o dobru a zlu nebo podobenství o laskavosti. Přivádí nás do irského města poloviny osmdesátých let sužovaného prosincovými mrazy a vrcholí na Štědrý den, kdy skutečným zázrakem je tiché hrdinství a odvaha jednoho obyčejného muže.

V předvánočních týdnech čeká Billa Furlonga, obchodníka s uhlím a dřevem, nejrušnější období. Irsko skličované recesí ještě nevkročilo do moderní doby a fronty na podporu jsou pořád delší. Furlong ví, jak snadné je přijít o všechno, a jako otec pěti nezletilých dcer je odhodlaný tvrdě pracovat se sklopenou hlavou, aby si nenadělal nepřátele a mohl sledovat, jak všechny jeho děti dostudují na jediné dobré dívčí škole ve městě.

Mezi Furlongovy klienty patří místní klášter spravovaný jeptiškami, provozujícími také prádelnu. O klášteru se vedou různé řeči, krom jiného že jsou tam zavřené padlé dívky, které se mají napravit. Furlong ničemu z toho věřit nechce, ovšem jednou večer dorazí do kláštera s nákladem o hodně dřív, než ho čekali, a odhalí temné tajemství. Když o chvíli později zabloudí v mlze a ptá se staříka na cestu, dostane se mu symbolické odpovědi: „Tahle cesta vede tam, kam chceš jít, chlapče.“

Nesentimentální novela je psána průzračně čistým stylem. Lze ji zařadit hned vedle Vánoční koledy Charlese Dickense a Vánoční vzpomínky Trumana Capoteho, děl slavných a u nás důvěrně známých.


Obsah této ani ne stostránkové novely rozhodně není "maličkostí". Přiznám se, že jsem měla velký problém "zůstat v čase". Nedokázala jsem se s rovnat s tím, že ne zcela vyfabulovaní hrdinové příběhu žili před čtyřiceti lety a nikoli o století dříve. V mém dojmu mě umocňoval i autorčin styl, který je, jak jsem se později dověděla, přirovnáván např. k  Antonu Pavloviči Čechovovi.

To "děsivé" je více "pod textem" a konkrétní podrobnosti se dozvíte až v doslovu. Nečtěte ho předem, ale nechte se vtáhnout do dojemně popsané vánoční atmosféry, prožijte s hlavním hrdinou jeho smutek, radosti, pochyby, lásku, očekávání, nejistotu, odvahu ...

V anotaci jsou jako podobné zmíněny Dickensova Vánoční koleda a Capoteho autobiografická Vánoční vzpomínka. Koledu jsem viděla už mnohokrát. Vzpomínku jsem právě dočetla a doporučuji ji i vám, byť se blíží Velikonoce. Odehrává se v polovině 30. let 20. století (o půl století dříve, než "Maličkosti"!) a je opět plná emocí, které můžete prožít bez ohledu na roční období.