Víkend ve dvou stoletích

Dopisy od babičky, Veronika Doušová, MOBA, 2024, ****

Anotace
Janě bude brzy třicet. Práce bankovní úřednice ji příliš nebaví a také vztah s jejím přítelem není zrovna ideální. Po své babičce Anně právě zdědila starý dům, s nímž bude nejspíš také spousta starostí. A zatímco se snaží vymyslet, co s domem i sama se sebou udělá, začnou jí chodit dopisy, které pro ni její babička sepsala na sklonku života. Jejich prostřednictvím Jana nahlédne do babiččiny třinácté komnaty a díky tomu začne svůj život postupně nahlížet jinýma očima.
Anna žije v malé vesnici nedaleko německých Sudet. Píše se říjen 1944 a právě oslavila osmnácté narozeniny. Namísto tancovaček však pomáhá ukrývat partyzány a čelí každodennímu strachu, který s sebou nese právě probíhající válka. Kromě toho ale také prožívá svou první – a zdá se, že osudovou – lásku.


Květinová zahrádka pod okny vypadala už příliš "permakulturně" a tak jsem se minulý víkend rozhodla rozdělit svůj volný čas mezi likvidování plevele a čtení. Už dlouho se mi nepodařilo za dva dny přečíst více než čtyřset stránkovou knihu. To je důkaz, že Dopisy jsou velmi čtivé a poutavé.

Krátké kapitoly ve dvou časových rovinách se dvěma rozdílnými hrdinkami - to je styl, který mám ráda. Janu a Annu dělily dvě generace, zcela rozdílné politické prostředí i odlišné postoje společnosti vůči ženám a jejich společenským rolím.

Annina část se sice odehrává za války, ale autorka nás nezavádí ani do válečné vřavy či do koncentračního tábora, ale popisuje "obyčejný život" na venkově za německé okupace: přídělový systém, povinné odvody vypěstovaných potravin, totální nasazení, ukrývání parašutistů, udavačství, kolaborace... A mezi tím vším mladí lidé prožívající svou první velkou lásku.

S Janou jsem soucitně sdílela stejné povolání. Práce bankovní úřednice určitě ani dnes není procházka růžovou zahradou a také já jsem ze světa velkých peněz raději před dvaceti lety odešla do "literární země" (i když z jiných důvodů) a práce se seniory je nyní mou doménou :). Pro mnoho žen bude jistě zajímavé sledovat Janino počínání při hledání životního partnera.

Snad jen načasování dopisů přicházejících jakoby ze záhrobí je trochu mysteriózní. Jak mohla babička Anna předem vědět, co se Janě bude honit hlavou, co bude prožívat, o čem se bude rozhodovat ... ? Holt, babičky mají vždycky pravdu ... :o)