Věc Makropulos po hebrejsku

Dara Hornová, Žít navěky, Kniha Zlín, 2020, ***

Anotace
Když nesmrtelnost není dar, ale prokletí. Ráchel má problém: nemůže zemřít. Její současné potíže – skomírající podnik, dospělý nezaměstnaný syn a mrtvý manžel – jsou ničím oproti tomu, co zažila za posledních dva tisíce let. Od chvíle, kdy v Římany okupovaném Jeruzalémě zaplatila svou smrtelností za to, aby mohl žít její syn, zkusila už všechno, aby mohla pokojně odejít z tohoto světa. Když se však Ráchelina vnučka Hannah pustí do převratného výzkumu v oblasti DNA, svitne jí nová naděje...

Úryvek
Nevzpomínala si, kdy poprvé pocítila lítost. Byl to fyzický pocit, takový třas, který začal někde v břiše a poté vystoupal krkem až nahoru. Právě tím se lišil od výčitek svědomí, ty totiž člověku nejdříve sevřely krk a žaludek mu stáhly až potom. S lítostí se ovšem na rozdíl od výčitek svědomí vypořádat nedokázala. Vyhýbala se jí, jak to jen šlo – proto ostatně uzavřela onu dohodu, která všechno odstartovala. A teď i tuhle další.

Skutečně si přejeme žít stovky, či dokonce tisíce let? Dokážeme si to vůbec – kromě spisovatelů s bezbřehou fantazií – představit? Všichni kolem umírají, opouští nás, jen někdo z nás neustále začíná znovu a znovu. Nedivím se, že jak Čapkova, tak Hornové hrdinka touží zemřít.

Ráchel v tomto příběhu však neztělesňuje dávnou lidskou touhu po nesmrtelnosti. Obětovala svůj skon pro záchranu života svého syna. Tenkrát, před dvěma tisíci lety. Ráchel, syn, dva tisíce let. Ano, to jsou indicie.

Žít navěky není thriller s náhlými zvraty v ději. Jde spíše o historickou sondu do židovské kultury. Tak, jak hlavní hrdinka vzpomíná na svůj nekonečný život, prolíná autorka současnost s minulostí. Uspokojí tak více milovníky historie než napětí, filosofie než dobrodružství, psychologie než humoru.

Nezanedbatelný je také pohled na svět očima ženy – manželky mnoha mužů – matky desítek dětí. I přes dlouhou řadu „blízkých“ se však její myšlenky stále vrací k prvorozenému a jeho otci, který podstoupil stejný rituál a jako jediný člověk ji provází staletími.