Variace na K. J. Erbena

U maminky dítě stálo,
zplna hrdla křičelo.
"Bodejž jsi jen trochu málo,
děcko moje, mlčelo!
Rychle dovařit mám oběd,
do práce pak musím odjet.
Tu máš auto, stavebnici,
hraček plno po světnici,
hrej si aspoň chvilinku!"

Klouček však chce maminku:
"Nakloň ke mně svoje ucho.
Nemělo by zůstat hlucho
k mému - mámo, pojď si hrát,
jsem přece tvůj kamarád!"

Za patami má hozas,
kočku tahá za ocas.
Mrštný skok a všechno letí -
omáčka i koš na smetí
k rozsypané stavebnici.
Sešit, co byl na polici,
s anglickými slovčíky
přistál vprostřed loužičky.

Po tváři ji slzy tekou,
ruce se jí zlostí klepou,
synka ztrestat však se zdárá.
"Vtpamatuj se, holka drahá,
nezveličuj potíže.
Kocour rajskou vylíže,
skvrny zvládne saponát.
Horší věc se může stát.

Čas běží a léta plynou,
zítra, možná tvojí vinou,
syn chuť hrát si bude mít,
nebude tě k tomu chtít.
"Pojď sem ke mne, dej mi ruku,
vem míč, jdem ven ty, můj kluku.
Svěží louka, pestré kvítí,
ptáček zpívá, slunce svítí,
nad námi je modré nebe.
Ty máš mne a já mám tebe."