Už je ze mne zase Pinholka!
Tak trochu nevěřím lidem, kteří mají ve svém životě naprosto jasno a na otázku: Čím byste chtěl/a být, kdybyste se znovu narodil/a? odpovídají: No samozřejmě že opět kominíkem, kosmonautem, kreativcem, kuchařkou, kantorkou, klavíristkou... neměnil/a bych. Bóže, to já bych chtěla být herečkou, učitelkou, lékárnicí, sekretářkou, spisovatelkou, švadlenou anebo třeba fotografkou.
První fotoaparát, který jsem držela v rukou a snažila se jím něco zvěčnit, mi půjčoval tatínek. U druhého jsem ještě pořád měla šanci, že se to naučím "doopravdy". Bohužel pak nastala dlouhá doba bez kreativity a pak už tady byl první digiťák. A umění šlo do háje... Od loňského listopadu chodím na lovy beze zbraní s kanónem. Nastavovat clony a délku osvitu pořád neumím. Tak se snažím, tu a tam, přemýšlet alespoň o kompozici.
To mi právě dnes kladl na srdce můj kamarád - fotograf, když mi předával úplně novou pinholi nebo-li dírkovou komoru. Před více než rokem mne a Kulíška naučil vyrábět pinhole z krabiček od sirek. Pomocí ní jsem 29. dubna 2012 naexponovala svůj první obrázek v rámci Světového dne dírkové fotografie. Tomuto kouzlení se bohužel nevěnuji tak často, jak bych chtěla, neboť jsem nešika a dělat pořád sirkovky bylo pro mne utrpení. Teď mám ale díky Anrymu "bakelitku"! Už se těším, až ji na blížícím se výletě připevním na stativek a vyzvu všechny kolem sebe: klidně se hejbejte, na mne nečekejte, já si tu třeba půl hodinky posedím :).
Když už jsme u těch fotografií, nabízím vám dnes jednu vlastní z Muzea loutkářských kultur v Chrudimi. Vymyslete této loutce jméno, životopis a citujte, co mu/jí právě teď běží dřevěnou hlavičkou. Opět popusťte uzdu své fantazii! Mozek vám bude vděčný :)
