Úkol č. 3

Na březen byl doporučený úkol: Jít do divadla na Agathu nebo si hru přečíst jako text. Počítaly se hry, které napsala přímo Agatha Christie - původní texty nebo adaptace vlastních literárních předloh, i dramatizace, které podle knižní předlohy Královny detektivek napsal někdo jiný. 

Jo, jo. Výzva míní, COVID-19 mění. Kdo nestihl zajít do divadla do 12. března, měl utrum. V mém okolí se žádné divadelní představení dle Agathy nekonalo, proto jsem si hned z kraje měsíce půjčila knihu jejích detektivních her. Přiznám se však, že v důsledku událostí jsem úplně ztratila chuť ke čtení. Čtrnáct dní jsem jen přerovnávala hromádky knih na svém stolku stylem: budu číst, asi nebudu čít, budu číst později, budu číst hned, rozhodně nebudu číst... Až se to najednou zlomilo.

Popadla jsem Past na myši a začetla se. Páni! To jsem si dala!

Dialog...

Následuje popis prostředí a pohybu osob:

Mollie a slečna Casewellová odcházejí po schodech vlevo. Gilles jde za nimi a nese kufřík. Osamělých Christopher vstává a zkoumá okolí. Otevře dveře vlevo, vykoukne jimi a potom vyjde ven. Za chviličku se znovu objeví na schodech vlevo. Přejde k průchodu vpravo a kouká ven. ... Přemístí se za jíelní stůl. Giles a Mollie přicházjí od schodů vlevo a rozprávějí. Christopher se schová za závěsem. Mollie přechází za křeslem ve středu a Giles jde napravo na druhý konec jídelního stolu.

Následuje dialog...

Lepší mozkový jogging bych si nevymyslela. U každé detektivky, knižní i filmové, se musí čtenář i divák soustředit na ty nejmenší detaily děje, aby udržel krok s detektivem, případně ho o něco předešel. U psaného dramatu však musí navíc zapojit i svou obrazotvornost a vizualizovat si prostředí, ve kterém se příběh odehrává i pohyb jednotlivých postav. Opět jsem si ověřila, že čtením si trénujeme, skvěle a zábavně, schopnost koncentrace pozornosti.

Z této sbírky tří detektivních her mě nejvíce šokoval závěr dramatu Svědkyně obžaloby. Je důkazem toho, že Agatha Christie je právem královnou detektivek.