Uděláš cokoli, jen abys přežil

Karen Maitland, Společnost lhářů: Román o moru, Kontrast, 2024, ****

Anotace
Karen Maitland v tomto mimořádném románu přináší čtenářům okouzlující adaptaci Chaucerových Canterburských povídek. Geniálním způsobem se v něm mísí dějiny s tajemstvími a záhadami a silným lidským dramatem. Píše se rok 1348. Celou Anglii zachvátil mor. Ve světě, jemuž vládnou víra a strach, se devět zoufalých lidí, které svedla dohromady náhoda, pokouší uprchnout před smrtí. Ta je jim však nevyhnutelně v patách. Každý z členů této nesourodé společnosti má svůj příběh. Kamelot, potulný prodavač relikvií, který se stane vůdcem skupiny, Cygnus, jednoruký vypravěč, podivná mlčenlivá dívenka Narigorm nebo malíř a jeho těhotná žena všichni mají nějaké tajemství. Každý něco skrývá. Ovšem jeden z nich si nese skutečně temné tajemství, které tyto lháře povede ke zcela nečekanému osudu.


Tato kniha není na horkou pláž. Pokud však máte rádi sic rozsáhlé, ale velmi čtivé historické romány s trochou magického realismu, tj. tajemna, nadpřirozena, legend, pověr … a velmi překvapivým koncem, zapište si tuto knihu na zimní TBR. Vypisujete-li si rádi z knih "moudré věty", rovnou si připravte svůj deníček a tužku.

Mě oslovilo např. toto:
… Angličané jsou jiní. Nemáme v sobě takovou vášeň jako jiné národy. Nám nekoluje v žilách krev, nýbrž déšť …
… Bylo tomu těžké uvěřit, ale staré zákony a starý svět se nám zhroutily před očima. Vlády se ujal nový král, jmenoval se Mor. A ten taky vyhlásil nový zákon. Uděláš cokoli, jen abys přežil …

Autorka z počátku zvolila velmi pomalý rozjezd, ale na čtyřech stech stránkách to až tak nevadilo. Pestrost děje zajišťuje nejen společnost poutníků zcela rozdílných co do povah i společenského postavení. Čteme-li román o moru, tak nějak počítáme s tím, že někteří z hrdinů nepřežijí. Ovšem kupodivu nás nečeká jen stereotypní "morová Smrtka", která kosí po tisících, ale velmi "tvůrčí Zubatá". Celým románem se jako červená nit táhne kombinace humoru, byť někdy černého, a silných emocí s bezcitností, nemilosrdností a krutostí. A navíc, jak by řekl doktor House: "Všichni lžou".

Na to, že je autorka dyslektik a tudíž se jí velmi špatně čte, co napíše (škrtání je podle mnoha mnou zpovídaných spisovatelů/spisovatelek nejdůležitější část tvůrčího procesu), umí vyprávět skvěle. Snad u nás vyjdou i její další "středověké thrillery".