U mlékomatu aneb Těžký život mediální hvězdy
Poprvé jsem to před několika lety uslyšela od své tety. Sotva jsem vešla do dveří, přivítala mne s úsměvem a halasným pozdravem: "Á, naše mediální hvězda jde!" K reportážím z knihovny v regionální televizi se pak přidala i celostátní (Barvy života 2008, RTA 2011 a Události, komentáře 2013), tiskoviny nepočítaje, a já začala na náměstí potkávat samé usměvavé lidi :).
Jenže světská sláva, polní tráva. S profláknutým ksichtem se pak na veřejnosti musíte chovat jó slušně! A někdy nepomůže ani to.
Po čtyřech celodenních službách jsem dnes z knihovny odešla po druhé hodině odpoledne. Na zadním sedadle auta mi cinkaly dvě sklenice na mléko a tak jsem při cestě domů zastavila u automatu. Přede mnou pán plnil druhou láhev ze tří, společně se mnou dorazila s "eRVéHáPéčkem" bábinka. Vyzvala mne, ať si naberu jako první.
B: "Á, v knihovně si budou dávat mlíčko, že?"
A: "V knihovně ne, já už jedu domů."
Babi se významně podívala na hodinky.
B: "Á je půl třetí, to už jdete domů?" začala opět přísně.
Pak trochu zjemnila: "No, je pátek, že ...vy tam asi někdy býváte déle, když máte ty akce, že?"
Připadala jsem si jako malá holka přistižená za školou. S tichým "Ano, to bývám," a s hlavou vraženou mezi ramena jsem se odplížila do auta a uháněla polňačkou domů. :)
Dnes se na naši republiku měl snést pouštní písek. K nám nic nedorazilo, tak si ho připomeňte alespoň v tomto cvičení:
Zdroj: Walt Disney - Třetí velká kniha hádanek