Trocha duchařiny zavrtá tě do peřiny

Jaroslava Černá, Dům v podhradí, MOBA, 2019, ***

Anotace
Která ze sester se rozhodne bydlet v domě po zemřelé matce, přestože žádná nemá na dětství ty nejlepší vzpomínky? Která jako první zažije neuvěřitelné příhody, nevysvětlitelné zážitky a životní zvraty, jaké by nikdy nepředpokládala? Obě sestry musí projít nevysvětlitelnou částí života, aby pochopily, čím pravděpodobně prošla i jejich matka a všichni, kteří před nimi v tom starém domě na kouzelném romantickém místě ve stínu hradní zříceniny bydleli.

Čtu, pročítám, prolistovávám v podstatě vše, co mi přijde pod ruku. A že toho na mém pracovišti, v knihovně, není málo. Mimo to sleduji booktubery, bookstagramery, nabídky nakladatelství na Facebooku, recenze odborníků i literárních nadšenců. Jednou do měsíce si také zahraji na „lovkyni recenzáků“. Nevěřili byste, jak velký je o ně zájem.

Před měsícem jsem si „vyklikala“ Dům v podhradí. Už když jsem psala své jméno pod tento titul, věděla jsem, že nepůjde o nic vážného. Jako bych tušila, že mě čeká období, kdy budu potřebovat pohádku. Po návratu z nemocnice jsem se ještě celá rozbolavělá těšila na odpočinek v tajemném domě na kouzelném romantickém místě ve stínu hradní zříceniny.

Příběhu se nedá upřít čtivost. Dvě stě stránek jsem, už ve vlastní posteli, přelouskala za jedno odpoledne.

Autorka se dotýká silných témat: panovačná matka, která svým chováním psychicky poznamenala své dcery tak, že jim trauma z dětství brání v navázání uspokojivého partnerského vztahu; nevyřešený vztah k otci, kterého obě ženy obviňují ze zbabělosti – on utekl, ony musely zůstat; chamtivost; nevěra.

Na své si přijde také milovník duchařských historek, krutého středověku a svůj věštecký list hodí na stůl i kartářka (autorka?).

Bohužel stránkami propluje mnoho osob, předmětů i dějů, které se najednou vytratí a zanechají čtenáře tápajícího v nevědomosti. Například by mě velmi zajímal původ anglického „zámeckého“ nábytku, porcelánu a šperků v domě. Vždyť nad ním se tyčí zřícenina hradu! Bylo by toho více, ale nechci vyzrazovat nic z děje.

Často si stěžuji, že se vydávají knihy příliš „tlusté, užvaněné“, jakoby autoři byli placeni od stránky. Dům v podhradí je výjimka potvrzující pravidlo. Tady by to chtělo pár stránek navíc.

Doslov autorky naznačuje, že příběh má reálný základ. Věřím. Konec znám ze svého okolí. Možná v knize najdete kousek pravdy i vy.