Tři v jednom aneb Na výpravě s mozkem a Il Boemo

Lisa Genova, Zrádná paměť - Proč si pamatujeme a zapomínáme, Práh, 2022, *****

Anotace

Zásadní kniha, která umožní porozumění vlastní paměti.
Lidská paměť trpí nespornými slabostmi. Čím to, že si něco zapamatujeme a něco ne? Proč si člověk vzpomíná na svou první pusu a na desátou už ne?
Nevýhodou je, že pořádně neovládáme manuál naší paměti. Aby pracovala efektivně, bez zapomínání se totiž někdy neobejde. Byť je zapomínání nepříjemné a frustrující, tvoří zcela přirozenou součást našeho člověčenství.
Jestliže porozumíme, jak paměť doopravdy funguje, její výpadky nás přestanou vyvádět z míry. Zbavíme-li se zbytečných strachů a obav a poznáme, jak paměť funguje, jaký v sobě skrývá potenciál a v čem tkví její omezení, otevře se nám možnost své paměťové schopnosti zlepšovat.
Renomovaná americká neurovědkyně Lisa Genova ve své nejnovější knize poutavě a na mnoha názorných příkladech ze života i z nejrůznějších psychologických experimentů vysvětluje, jak funguje lidská paměť.

Citace:

"Přestože je stárnutí bytostně lidské, patří nevyhnutelně k životu a s věkem se nám všem zhoršuje paměť, i tak lze její celkový stav stále udržovat na přijatelné úrovni. Strategie popsané v této knize - pořádně se soustředit, snažit se omezit rozptylující vlivy, cvičit a trénovat, zkoušet sám sebe, vnímat význam a smysl, využivat vizuální a prostorovou představivost či vést si deník - to vše zlepší vaši paměť v každém věku." str. 167

Pro trenérku paměti sice nic nového, ale potěší ji, když se utvrdí, že na svých kurzech nehlásá bludy. Skvěle napsaná kniha pro všechny, kdo se zajímají o to, co se jim děje mezi ušima :). Mám-li o něco pečovat, musím vědět, jak to funguje. A Lisa Genova to dokáže podat velmi srozumitelně a samozřejmě se spoustou ilustrujících skutečných příhod. K tématu ACH doporučuji její knihu Ještě jsem to já.
 

Daniel E. Freeman, Il Boemo, Průvodce po životě a díle Josefa Myslivečka, Vyšehrad, ****

Anotace
Josef Mysliveček (1737–1781), syn pražského mlynáře, se díky svému nadání stal jedním z nejpopulárnějších skladatelů vážné opery v druhé polovině osmnáctého století. Dosáhl oslnivých úspěchů v Itálii a ovlivnil mladého W. A. Mozarta, s nímž se několik let přátelil. U nás je však dnes Mysliveček znám hlavně díky pozdějším legendám inspirovaným jeho dobrodružným životem a předčasnou smrtí. Tato kniha, která vychází u příležitosti premiéry filmu Petra Václava Il Boemo, seznamuje čtenáře s ověřenými fakty o skladatelově životě a kariéře a nastiňuje vývoj Myslivečkova obrazu a vnímání jeho hudby od osmnáctého století po současnost. Součástí knihy jsou fotografie z natáčení filmu a výběrový seznam nahrávek Myslivečkových děl.

Citace:

"Pokud Matěj Mysliveček opravdu snil o tom, že synům pomůže do vyšší společnosti, než do jaké se narodili, odchodem do Itálie udělaj jeho starší syn první krok na této cestě. Josefovo odhodlání stát se operním skladatelem bylo pro člověka jeho původu dosti neobvyklé a v dané době nebyla kariéra operního skladatele lidmi v jeho okolí nejspíš pokládána za "slušné řemeslo". Avšak skládání oper ho proslavilo po celé Evropě a výsledkem jeho odvážného rozhodnutí byla hudba, která dodnes dokáže oslovit posluchače." str. 46

Naštěstí v tomto případě nemusím srovnávat film a knihu. Freemanův průvodce mi totiž dovolil pomalu "vstřebat, zažít, strávit" silný operní zážitek, byť se odehrával v kinosále. Nejsem odbornice na vážnou hudbu, a snad i proto mi kniha, která je - cituji Ditu Hradeckou: "...určená široké veřejnosti a nepředpokládá odborné vzdělání čtenáře..." sedla. Myslivečkova hudba mě zaujala natolik, že ji poslouchám a doufám, že ji někdy budu moci zažít i v koncertním/divadelním sále.
 

Jiří Peňás, Výpravy pro starší a pokročilé, Echo Media, 2019, ***

Anotace:

Kniha s hrabalovským názvem Výpravy pro starší a pokročilé je soubor cestopisných esejů, které Jiří Peňás psal každý týden do časopisu Týdeník Echo. Je to svým způsobem jedinečný obraz světa blízkého i trochu přespolního, vznikající za pochodu, jenž se nesmí nikdy zastavit. V textech se prolínají osobní zážitky s historií, dějiny umění s politikou, romantika s humorem, většinou hořkým a melancholickým.

Citace: "Lze-li věřit profesoru Profousovi, klasikovi české onomastiky, pak původně se Veltrusy nazývaly Velprdi, což skutečně mělo znamenat že zde lidé trpěli velmi plynatostí, tedy "perděli". Už ve 13. století to bylo korektně změněno na "trousili"..." str. 109.

Jiří Peňás by měl na jaře příštího roku přijet do naší knihovny na Literární čaj. Nastal tedy čas seznámit se s jeho dílem. Vybrala jsem si první z řady Výpravy. Nejsou to povídky ani uměleckohistorické eseje. Není to deník ani bedekr. Je to kousek od všeho. Autor dokáže zajímavě, i s humorem, popsat místa, kterých si "běžný" turista ani nevšimne. Např. v kapitole o Obříství vás seznámí se dvěma významnými Čechy spjatými s touto obcí, ale nezapomene na dalších dvou stránkách s historickou precizností vylíčit to nejzajímavější, co zde vlastně ani není. :) Ráda jsem se v jeho větách vrátila po svých stopách a možná se někdy vydám i tam, kam by mě bez jeho vyprávění ani nenapadlo jít.