Tři snítky levandule

Lenka Horňáková-Civade, Pohlednice z kavárny, Nakladatelství Lidové noviny, 2015, ****

Anotace
Další z milých knížek Lenky Horňákové Civade nás tentokrát zavede na terasy kaváren, s výhledem i bez, kde: „Nejste ani venku ani uvnitř, tak někde mezi. Sedíte a nemáte nic na práci, ale nemůžete říct, že neděláte nic. Děje se tu spousta věcí, dají se zde potkat zajímavé osoby, příběhy a situace.“ A právě o tu spoustu věcí se s námi rozhodla podělit nejen slovem, ale i vlastním obrazovým doprovodem. Nechme se tedy vtáhnout do atmosféry francouzských kaváren a užijme si chvilku pozorováním, co se kolem nás děje…
Ti, kteří znají Provence, vědí, že jeden z nejkrásnějších pohledů na ni, jeden z okamžiků, kdy si ji užíváme nejlépe, je od kavárenského stolku. Ti, kdo zde nikdy nebyli, snad přijmou pozvání na kávu, na skleničku, na některou z oněch provensálských teras, plných inspirace.
Sedím na terase a píšu pár pohlednic…

Před dvěma lety jsem si s dcerou zaplatila zálohu na dovolenou hotelbusem do Provence. Bohužel zájem byl mizivý, zájezd se zrušil a naše cesta se odložila na neurčito.

Letos je to v krátké době už třetí kniha z francouzského prostředí, která se mi dostala do rukou. Je to skutečně jen náhoda, nebo se mi nějaké literární božstvo snaží něco naznačit?

Nejstarší kniha byla od Miloslava Horníčka Jak hledat slunce. Nádhera! Jak páně Horníčkův text, tak vše popisované. Dokonalý itinerář!

Novotou vonící bylo Knihkupectví na bylinkovém náměstí Érica de Kermela. V této knize se sice moc necestovalo, ale za to bylo plné literatury. A navíc starobylé  městečko Uzes určitě stojí za návštěvu.

Do třetice jsem na vozíku vrácených knih v knihovně objevila útlou knížku Lenky Horňákové-Civade Pohlednice z kavárny. Autorku znám i osobně. Byla u nás na besedě a vystavovala zde své obrázky.

Není to četba ani dramatická, ani překvapující, ani napínavá. Krátké „pohlednice“ jsou skutečně psány v duchu voňavé, tu slunečné, tu deštěm zalévané, ale většinou zcela poklidné Provence, kam se rodačka z Prostějova přestěhovala a kde již dlouhá léta se svou rodinou žije, píše a maluje.

Určitě nebude lahodit těm, kteří (dosud) nenašli zalíbení v posedávání v kavárnách, tichém pozorování okolí a přemýšlení - jak říkával můj dědeček - „nad nesmrtelností chrousta“. Určitě uchvátí ty, kteří již Provence navštívili a alespoň ve vzpomínkách se tam rádi vrací, a ty, kteří si touží přivonět k tamní levanduli.

Mimochodem, v knize zůstaly, asi jako záložka, tři snítky této aromatické bylinky. Přidám čtvrtou.

PS: Hned na začátku svého vyprávění autorka odkazuje na jinou Horníčkovu knihu Listy z Provence.  Další v řadě pro mě?!