To druhé v nás…

Ali Land, (M)učednice - Lidi, odpusťte mi!, LEDA, 2017, ****       

Luštím křížovky, vyplňuji kvízy a čas od času se na mě usměje štěstí ve formě knižní výhry. Tentokrát jsem “vyskočila z osudí” Naší rodiny. Půjčuji si ji v knihovně nejen z nostalgie, četli ji moji prarodiče, ale také kvůli spoustě článků o historii, cestování a literatuře.

Otevřela jsem balíček. Podtitul “psychothriller” mě poněkud zarazil. Tohle skutečně není šálek mé literární kávy.  Na obálce stálo, že autorka získala vysokoškolský titul z psychologie a deset let pracovala s dětmi a dospívajícími na školách ve Velké Británii a Austrálii, a také jako zdravotní sestra na psychiatrickém oddělení. Dnes se věnuje už jen psaní. (M)učednice je její prvotina. Statečně jsem se dala do čtení.

Anotace:

Její matka už ve svém domě spáchala několik vražd a nejenom to – v záchvatech pomatení mučí svoji dceru, aby se hrůz účastnila. Matka předtím taková nebyla a Annie matku přese všechno ještě pořád miluje, ale jediný způsob, jak může strašlivým událostem udělat konec, je udat ji na policii.

Annie pak dostává v životě druhou šanci. Má novou identitu, jmenuje se teď Milly, a žije v nové, zámožné pěstounské rodině, díky které dokonce začne chodit do prestižní soukromé školy.

Jenomže pokračující vyšetřování jí dalšími a dalšími výslechy připomíná tragickou minulost. Milly má být hlavním svědkem obžaloby v soudním procesu s její matkou, který se neúprosně blíží. Otřesená Milly se trápí pochybami – převažují u ní zděděné předpoklady, nebo ji víc ovlivňuje to, co dobrého i hrozného dosud zažila?

Dokonce i v novém domově Milly potkávají nesnesitelné chvíle, když ji šikanují její vrstevnice. Napětí se už nedá unést, svědomí v ní bojuje se smrtelným vábením a ona se musí definitivně rozhodnout. Dokáže zapřít matčinu krev a uniknout běsům? Vzepře se našeptávání démonů a zaplatí za to, anebo se stane učednicí své matky?

Děj, i přes svou temnotu, pluje velmi lehce. Autorka dávkuje čtenáři všechna děsivá fakta pomalu, klidně, v náznacích, ale nepochybně. Vše se odehrává z pohledu patnáctileté Annie, nyní vlastně Milly, která často hovoří v myšlenkách se svou matkou. Přemýšlí o svém dosavadním životě, připravuje se na soudní proces, sžívá se s novou rodinou, trápí se tím, co bude dál.

Kniha nevypráví jen o jedné vražedkyni, ale velmi otevřeně také o šikaně. Upřímně, to, že žádný dospělý nic neviděl, ani ve škole, ani doma (otec - psycholog!), je děsivé. Může se stát, stává se, něco takového i ve skutečnosti? Čerpala autorka ze své praxe?! Lze odpustit Annie/Milly? Konec knihy a taková spousta otázek... Přečtěte si ji. Možná najdete odpovědi.