Těžce na cvičišti, lehce na bojišti
Včerejší rozcvička podélného parkování mezi dvě auta se mi dnes náramně hodila. Má brněnská oblíbená parkovací oblast byla obklíčená výkopy, zákazy vjezdu a jednosměrkami, které mne nakonec navedly až do centra města. Vracet se? Ani nápad. Riskla jsem to a zamířila přímo k MZK. Já vím, už Marcus Tullius pravil: Není nic nesnesitelnějšího než hlupák, který má štěstí. Holt, já ho měla a bezplatně zaparkovala 200 m od vchodu do knihovny. Podélně, mezi dvě auta, na druhý pokus :). Tím jsem si přízeň Parkovací Štěstěny vybrala určitě na půl roku dopředu.
Důvodem mé návštěvy bylo praktické školení Efektivní komunikace se čtenáři. I když jsem takových školení, kurzů, seminářů, ať už v knihovnictví či bankovní sféře, několik absolvovala, využiji každou možnost "zažít" to znovu. V mezilidské komunikaci totiž máme čím dál tím větší mezery. Lépe řečeno, lidé nepřetržitě "komunikují" - mobilem, e-mailem, statusy na FB, tweety, ale čím dál tím méně spolu mluví. A pokud je lektor schopný, což v tomto případě paní doktorka byla, pak se mi nejen podaří vykutat z dlouhodobé paměti "staré dobré", ale pohodlností či samým kvaltováním zasuté zásady, ale dovím se i něco nového.
Ty lodičky nejsou známkou nudy. To jen technika v jednu chvíli zklamala a mi utekly myšlenky na Fascinosu. Tam jsem měla komunikační ráj. Nikomu, kromě Kulíška jsem nerozuměla ;)
