Ten výlet jsme si zasloužili
Máme nařízený „klidový režim“. Veterinář sice tuto radu směřoval k Sheldonovi, ale jelikož má zakázané procházky, dodržuji „klid na lůžku“ solidárně s ním. Navařila jsem, vyprala, vyžehlila, uklidila a místo plánovaného výletu do arboreta ve Křtinách jsme se uvelebili „na letišti“. Teď už záleželo jen na tom, kterou „stojánku“ si vybereme. Smutný psí pohled jakoby pravil: Chce to dlouhý let, abych se z té mizérie vyspal…
Julie Caplinová, Čajovna v Tokiu, Cosmopolis, 2021, ****
Anotace
Popadněte cestovní pas a vydejte se do země mrakodrapů, tradičních chrámů, čajových rituálů a rozkvetlých sakur. Užijte si romantiku s šálkem lahodného čaje a nechte se unášet příběhem, který si vás získá od první stránky.
Fiona je vášnivá fotografka, má cestovatelský blog a už dlouho se touží podívat do Japonska. Když vyhraje čtrnáctidenní cestu do Tokia, má pocit, že se jí splnil sen.
Jenže na místě s hrůzou zjistí, že jejím průvodcem je muž, který jí před deseti lety zlomil srdce – přitažlivý a úspěšný fotograf Gabe.
Čas strávený s Gabem je pro Fionu zpočátku za trest. Fotograf jí dává najevo, jak ho obtěžuje, že se jí musí věnovat. Tři generace místních žen ji ale přijmou mezi sebe a Fiona v jejich domě a rodinné čajovně nachází lásku a vřelost, která jí schází. Užívá si s nimi piknik pod sakurami, poznává pravý japonský čajový obřad. A právě díky nim se jí postupně vrací sebevědomí, které jí dávný incident pořádně pochroumal. Mezitím k sobě s Gabem při toulkách Tokiem pomalu nacházejí cestu a začíná to mezi nimi znovu jiskřit…
Před dvěma lety jsem se poprvé setkala se sérií Romantické útěky britské spisovatelky Julie Caplinové. Plánovaly jsme tenkrát s dcerou „hygge dámskou jízdu“ do Kodaně, a proto mě název Kavárna v Kodani „přitáhl“. Skvělý bedekr! Dovolená se bohužel kvůli pandemii nekonala, autorku jsem pustila ze zřetele, ale na našem novinkovém stole v knihovně se nedávno objevil už šestý díl série. Místo kávy se hlavním nápojem příběhu stal čaj. Ten já taky ráda. S o třicet let mladší Fionou máme dokonce společné zájmy: fotografování, blogování, cestování. To byl důvod, proč jsem po knize sáhla.
Milostná zápletka je sice hned z počátku jasná, ale naštěstí (pro mně) upozaděná. Autorka by měla více věřit v krátkodobou paměť čtenářů/čtenářek a stále neopakovat, že hlavní hrdinka udělala před deseti lety „pubertální“ chybu, která nepříznivě ovlivnila její další život. I když je to hlavní romantická zápletka.
Velký prostor má v příběhu především Japonsko a zejména jeho dualita: obklopeni nejnovějšími technologiemi respektují Japonci umění, kulturu a tradice. Čajový rituál, kvetoucí sakury, chrámy, gastronomie, Šinkansen, Fudži, muzeum digitálního umění, křižovatka na Šibuji… To vše můžete, byť bez ilustrací, barvitě zažít.
Najdete zde zjevné, ale i skryté formy manipulace, vzácný vztah žen tří generací a mnoho pasáží zaníceně popisujících fotografické umění. Samozřejmě zde nechybí trocha východní filosofie, např. wabi-sabi, šinrin-joku a ani v poslední době časté (bohudík) zmínky o „životě v přítomném okamžiku“.
Romantické útěky mají sice stejné schéma: zklamanou ženu, sobeckého muže a jejich konečné splynutí. Ale to vše se odehrává v zajímavých, lákavě popisovaných kulisách, že máte chuť vydat se, navzdory Covidu, na cestu. Už jsem si v knihovně zarezervovala Hotýlek na Islandu. V blížících se letních vedrech přijde trocha ochlazení vhod.