Tančil Alois Alzheimer tango?
Robert Fulghum je zpět a v mnohem lepší kondici! Jeho poslední kniha zdánlivě, skutečně jen na první pohled, vypráví o tangu. Ačkoli se tento vášnivý tanec vine celým příběhem jako červená nit, autor v něm právě jeho prostřednictvím sděluje o sobě to nejdůležitější – svou touhu žít i po sedmdesátce ne jako divák, ale jako aktér v hlavních rolích.
Vím, že „deník“ by měl obsahovat myšlenky pisatele. Nač však nosit dříví do lesa, když Pan Spisovatel vyjádřil mé mínění po svém. Lépe bych to nesvedla:
Robert Fulghum – Vzpomínky na jedno dobrodružství, str. 23 a 175
Kamarád se mě zeptal, jestli to s tím svým zanícením pro tango nepřeháním.
„Tango? Ve tvém věku? Jestli ti nepřeskočilo…“
Možné to je. Někomu to připadá hloupé. Jinému jako úplná komedie. A pro mě je to vážná věc.
Chcete vědět, jak se to má doopravdy?
To machovské holedbání se, které tady v souvislosti s tangem předvádím, zastírá obyčejný strach.
Já se děsím toho, že stárnutím se život jaksi smrskává.
Bojím se nudy, která nastane, když se nebudu nic nového učit, když nebudu chytat příležitosti za pačesy, když nebudu tak či onak riskovat a o něco usilovat.
Bojím se, že se tu budu pohybovat jako starší turista a divák, který jen svět zpovzdálí pozoruje, ale nijak se nezapojuje.
Bojím se umírání, které se uvnitř nastartuje, jakmile vstanete od rozehrané hry a jdete se posadit do čekárny, odkud už vede jen poslední cesta.
Tak to ne. Nikdy!
Stojím o jiskřivé potěšení z nejistoty, která přichází, když zkouším něco nového, co vyžaduje zapojení veškerých mých rezerv a představuje výzvu pro mé ego, mysl i tělo.
xxx
O stárnoucím mozku říkáme: „Používej ho, nebo o něj přijdeš.“
Když se vědci zabývali prevencí stařecké demence a Alzheimerovy choroby, zjistili, že ze všemožných aktivit je nejpřínosnější společenský tanec. Nebezpečí mentální atrofie může být až o 76 % nižší, pokud se dotyčný občas naučí nový tanec a pokud ho často tančí.
Proč?
Protože při tanci se zapojují mozek, tělo a muzikální i emoční procesy.
Podstatou je to, že se musíte ve zlomku vteřiny rozhodovat a využívat veškeré schopnosti.
Když tedy lidé říkají: „Tango? Ve tvém věku? Nezbláznil ses?“
Tak já odpovídám: „Nezbláznil a ani to nemám v úmyslu.!
Věřím v tancování.
Tančit budu až do konce svých dní.