Tak zlé to skutečně není...
Asi se u mě začíná projevovat digitální demence. Poslední dobou se nemohu začíst do žádné knihy. Za velký úspěch proto považuji, že jsem dnes přečetla valnou část nového čísla Instinktu. Nalákal mě na něj FB status(!?), který propagoval tamní článek o mozku. Ten se nakonec zvrhl na řádky plné životů po životě a zklamal mě. Za přečtení však stojí - a doporučuji - povídání s Markem Ebenem Z lakýrek do holin. Dovolím si citovat začátek:
Redaktor Honza Dědek: V jedné písni na nové desce slibujete: "Už nikdy nebudu číst noviny, jsou to jen blbiny, kraviny, koniny, voloviny." To je ze života?
M.E.: Je to ze života. Je to o pocitu, když si přečtete noviny a najednou si říkáte, že by vlastně ani nebylo dobré vycházet ven, protože celý svět je absolutně zhroucený. A pak se přemůžete a ven vyjdete, protože musíte - a svět stojí a je krásný. Trochu se divíte, proč je takový rozdíl mezi skutečností a mediální virtuální realitou, ale pak si uvědomíte, co dnes noviny prodává - a to nejsou pozitivní informace, ale zprávy o tragédiích. Co kde vyhořelo, co kdo ukradl, kdo koho zabil. Noviny akcentují negativní věci, alespoň mě se zdá, že ve skutečnosti to zas tak zlé není.
Zlé však je, když takového "negativního novináře" máte téměř denně ve své blízkosti. Proto volám: Víc Marků Ebenů! :)
Cvičení:
Vyberte si ze své nebo "obecní" knihovny knihu a čtěte!
V lednu k nám na Čaj přijede Marek Šindelka. Pokusím se o jeho Annu :).