Tak už to zvedni

Nick Cave, Píseň z pytlíku na zvratky, nakladatelství Argo, 2017, ****

Na besedách se spisovateli v naší knihovně se čtenáři často ptají: “Jak píšete? Pravidelně, ráno, v noci, rukou, na počítači?” Ještě nikdy se nikdo nezeptal: “Na co píšete?” Poslední Caveho kniha vznikla díky pytlíkům na zvratky. Ještě že autor nelétá nízkonákladovkami, tam je nemají.

Nick Cave je australský zpěvák, hudební skladatel, textař, herec a spisovatel. To, že jeho matka byla knihovnice, otec učitelem a později ředitelem školy, nezabránilo jeho několikerému vyloučení z různých škol, ani jeho (již překonané?) závislosti na heroinu. Přesto z něj “vyrostl” nejen skvělý zpěvák a skladatel, ale také vynikající spisovatel.

“Píseň” však, na rozdíl od knih Uzřela oslice anděla a Smrt Zajdy Munroa, není román. Je to “umělecká kronika autorova turné s kapelou Bad Seeds po dvaadvaceti severoamerických městech během léta 2014”. Cave neměl v úmyslu napsat další knihu. Za letu do Nashvillu ho napadl text a neměl po ruce nic jiného, než pytlík na zvratky. „Začal jsem psát dlouhou píseň a v určitém bodě se z toho stalo něco úplně jiného. Najednou jsem si uvědomil, že píšu něco, co nemusím zpívat. Že píšu poezii, což mě vystrašilo, protože jsem ji vždy považoval za něco vznešenějšího.”

Na první pohled se může “Píseň” zdát chaotická. Vždyť její autor neustále přelétává z města do města, z hotelu do hotelu, z jedné koncertní síně do druhé. Po chvíli však čtenář zjistí, že úvahy o umění, lásce, fantaskní představy, zasuté vzpomínky, písňové texty i básně mají dvě linky.

Obsesi dovolat se manželce:

Jsi sošný bizon stojící v prérii mých loučení.

Jsi Squanto, tělo bez duše, po návratu k vymřelému kmeni.

Jsi slza v rukávu z nevydělané kůže.

Tak už to zvedni

Už to zvedni

a devítku:

Každý zaujmeme na pódiu své místo a v duchu vzýváme o pomoc všech devět múz:

Kalliopé, která pomáhá s epickými baladami,

Euterpé, která pomáhá se smutnými písněmi,

Erató, která pomáhá s intimní tvorbou,

Kleió, která pomáhá se starými hity,

Melpomené, která pomáhá s těmi nejtragičtějšími kousky,

Polyhymnii, která pomáhá se náboženskými chorály,

Thálii, která pomáhá se žertovnými písněmi

a Úranii, která pomáhá, když úlet nabere psychedelických rozměrů.

Oslice se mi líbila, Zajdu jsem nedočetla (těch vulgarismů bylo na mě až moc), z Písně jsem nadšená!

PS: Cave dokáže čtenáře také inspirovat k další četbě:

V Denveru si koupím Sbírání vlny, hezkou knížečku od Patti Smith, kde píše o tom, že má jakýsi tlumok, do které si dává suvenýry - rubín, lžičku, součástky z vysílačky. Fajn se to čte pod modrou oblohou na lavičce na Colfaxově ulici v Denveru. Prostě krása, Patti! Popadnu ji za copánky a šoupnu do blinkacího pytlíku.

Už ji mám ve své TBR.

PPS: Knihu jsem si půjčila v knihovně.