Tak trochu jiná detektivka
Richard Osman, Muž, který zemřel dvakrát, JOTA, 2022, ****
Anotace
Ani tentokrát si Čtvrteční klub amatérských detektivů svůj čaj o páté v klidu nevypije! Volné pokračování bestsellerové detektivní komedie. Elizabeth, Joyce, Ron a Ibrahim – Čtvrteční klub amatérských detektivů – jsou stále nadšení ze svého nedávného skutečného případu vraždy a těší se v Coopers Chase, luxusní vesničce pro seniory, na chvíli klidu. Ovšem marně. Objeví se nečekaný návštěvník – Elizabethin dávný známý (nebo možná víc než jen známý) – a zoufale je žádá o pomoc. Nebezpeční lidé ho obvinili z krádeže diamantů v hodnotě mnoha milionů a on se teď musí skrývat. A pak se objeví první tělo. Jenže ne poslední. Elizabeth, Joyce, Ron a Ibrahim stojí opět proti nemilosrdnému vrahovi, který by bez váhání všechny čtyři sedmdesátníky zlikvidoval. Dokážou naši čtyři přátelé vraha dostat dřív, než vrah dostane je? A co když najdou i ukradené diamanty? No, nebyla by to parádní odměna? U Čtvrtečního klubu amatérských detektivů je možné všechno! Richard Osman se vrací s oblíbenou čtveřicí amatérských detektivů a další díl série je stejně důvtipný a milý jako ten první – nepustíte ho z ruky a od srdce se u něj zasmějete.
První případ Čtvrtečního klubu amatérských detektivů jsem nečetla, i když mě anotace zaujala. Chápejte prosím, jako knihovnice, obklopená týdně desítkami nových knih, nemám šanci všechno přečíst. Tušila jsem však, že nepůjde o jen tak obyčejnou krimi a požádala proto nakladatelství JOTA o recenzní výtisk druhého dílu. Bylo mi vyhověno, za což děkuji, a moje předtucha se vyplnila.
Pokud jste vyznavači klasických detektivek či krvavých krimi thrillerů ze severu, budete možná zklamáni. I když pár mrtvol a rudých tratolišť se najde i zde. Jestli jste ale věkem blízko ústřední čtveřici, či vás při pohledu na vaše pra/rodiče zajímá, co se asi honí v hlavinkách zdánlivě nemohoucích staříků, je to kniha právě pro vás.
"Detektivně-špionážní" linka byla pro mě tentokrát druhotná a přiznávám, že jsem ani neměla snahu odhalit identitu pachatele dříve než autor, jako se o to pokouším u klasiky - ať už knižní či filmové. Více mě upoutalo líčení životních osudů partičky seniorů, kteří v podzimu svého života nerezignovali a nesedí uzavřeni mezi čtyři stěnami či do sebe.
Je signifikantní, že právě psychiatr Ibrahim se po brutálním útoku na něj uzavře a nechce již vycházet ven, do "toho nebezpečného světa". A je úžasné, jak se jeho přátelé snaží vrátit mu radost ze života. Není překvapující, že i zde nacházíme postiženého demencí a opět je krásně popsáno, jak je potřebné nebýt na vše sám. Vtipné jsou i glosy dcery, komentující nahlas i v myšlenkách, matčin milostný život.
Přemýšlela jsem o tom, jak mohl Richard Osman tak dobře popsat pocity lidí o generaci starší. Nic tajemného. Inspirací mu byla matka, která žije v komunitní vesničce pro seniory. Stačilo se jen se zájmem rozhlédnout ... :o)
Jednu hvězdičku ubírám za více než malé množství tiskových chyb.