Svoboda je to nejcennější
Petra Dvořáková, Sítě – příběhy (ne)sebevědomí, Host Brno, 2016, ****
Anotace:
Tři příběhy o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje náš život.
Jste ohroženi jen do té míry, do jaké sami sobě nevěříte. Kde je nízké sebevědomí, stojí nablízku i manipulátor. A hledá, jak by vás využil ve svůj prospěch. Tři současné ženy, tři příběhy, které se zdaleka netýkají jen jich.
Kristýna se svým malým synem konečně zakotví ve vztahu s charismatickým a movitým Jáchymem. Jediným jejich problémem je, že Kristýna si „trochu nevěří“.
Karolína čeká čtvrté dítě a definitivně si přiznává, že opakuje nenáviděné chyby své matky. Touha vymanit se z vlivu nábožensky fanatického manžela, který striktně odmítá antikoncepci, ji přiměje oslovit starého kněze Ambrože.
Stačilo by mít jen o trochu větší prsa a život by byl mnohem lepší. Nadinu touhu po dokonalosti neumenšuje ani fakt, že jako zdravotní sestra se denně setkává s opravdovým utrpením a smrtí. Postupně se stává cynickou obchodnicí s důvěrou.
Tak jsem si od Svetru ze zbytků moc nepolepšila. Zvláště první příběh o Karolíně působil chvílemi až hororově. Ani se nedivím, že některé komentáře či recenze na tuto knihu byly velmi kritické, např. První příběh působil dost nereálně, zápletka v druhém až směšně. Třetí mi přišel nejrealističtější.
Proč je na světě tolik případů domácího násilí, ať už fyzického nebo psychického? Protože se to většině lidem zdá „nereálné“. Bohužel včetně těch postižených.
Proč druhý příběh působí „směšně“? Protože ho zcela pochopí jen ten, kdo katolické prostředí zná. Ale autorka velmi dobře ví, o čem píše.
Proč se nám cynická obchodnice těžící z lidského strachu zdá „nejrealističtější“? Protože se s jejími praktikami setkáváme dnes a denně. A přesto „šmejdům“ pšenka stále kvete.
Vystudovaná zdravotní sestra, která v době svého dospívání žila v klášteře, zúročila v těchto povídkách své zkušenosti z důvěrně známého prostředí. Její fabulace jsou proto věrohodné a čtivé.
Knihu jsem si přečetla po našem pravidelném Literárním čaji, jehož hostem byla právě Petra Dvořáková. Stává se mi často, že po osobním setkání získám „intimnější“ vztah k autorovu dílu a lépe ho chápu. Lapena do sítě těším se na Dědinu.
Knihu jsem si vypůjčila v knihovně.