Stírací losy? Kdepak, stírací mapa!
Dnešek byl na zaznamenáníhodné události bohatý:
Královskou poštou mi přišel dárek. Úžasný dárek. Stírací mapa. Už hodně dlouho jsem si přála mít na zdi velkou mapu, do které bych si píchala špendlíky na místa, která jsem navštívila. Pravda, mapa České republiky, Slovenska, případně Evropy by bohatě stačila. Ovšem to, co jsem vybalila z tubusu, mi vzalo dech.
Poprvé, když jsem měla za to, že je to nějaký zmetek - Afrika spojená s Evropou? A kde je Itálie, Řecko, Bospor a Dardanely? Podruhé, když jsem konečně pochopila, na co se to vlastně dívám: na stírací mapu! Zemi, kterou jsem na vlastní oči viděla, tak mohu pouze "setřít". To je ještě zábavnější, než stírací los!
Ráno v pekárně jsem zapřela svou kolegyni: "Maruška? Ne, žádnou Marušku v práci nemáme."... Až po 20-ti sekundách mi zablesklo: "Majka, to bude Majka! Ale Maruška jí nikdo nikdy neřekl." Ach ta paměť na jména.
Odvezla jsem bednu čistících prostředků a hader na úklid do místní Charity pro postižené povodní. TV zpravodajství na mne působí jako reportáže z jiné planety. Kdo nezažije, snad ani neuvěří...
Po dlouhé době zase na mne došlo ... Parkovala jsem podélně mezi dvě auta. Pokud na mne z okna shlížel nějaký pedagog, určitě si zachmuřeně psal do notýsku tři mínus.
Obědvala jsem z pecnu chleba a krabičky Bulharské pomazánky, bez nože a bez lžičky (neptejte se jak...). Film dnes neuvidím žádný, protože až se po 21. hodině vrátím z práce domů, padnu do kanafasu jako zabitá ...
