Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá...

Muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá; oblétá ti skráně, v kadeři se kryje, v dlaně hlavu skládáš, ruka utlačí je. Adolf Heyduk, Dědův odkaz

Patrik Hartl, Okamžiky štěstí, nakladatelství BOURDON, 2016, ***

O této knize byly už napsány desítky recenzí a stovky komentářů. Čtenáři ji, a s ní i svérázně se smějícího Patrika Hartla, vynášejí do nebeských výšin i zatracují do horoucích pekel. Pravda bude - asi jako vždy - někde uprostřed.
 

Velmi pěkná, ilustrovaná obálka působí optimisticky, pohodově. Text pod ní však není vůbec veselý. Popisuje několik let života sourozenců Veroniky a Jáchyma, které tragický osud donutil předčasně dospět. 
 

Nespornou předností příběhu je, že ho autor vypráví dvakrát - z pohledu již dospělé vysokoškolačky a - když knihu otočíte - dozvíte se, jak stejná léta prožíval její na začátku vyprávění sedmnáctiletý bratr. Každý se může rozhodnout, kterého vypravěče zvolí jako prvního. Ale nikdo z nás nemůže jednu a tutéž situaci, jeden a tentýž život vnímat ze dvou stran. Všichni máme svůj vlastní život, své pocity, svá rozhodnutí. A často netušíme, jak stejné události prožívá někdo jiný. Ba co víc, míváme zkreslené představy o tom, co si ten druhý myslí.
 

Bohužel autor psal a psal a psal, až to vypadalo, že se snažil dosáhnout na "Cenu za nejvíce zápletek v jedné knize". Vždyť tolik životních kotrmelců, kolik prožili Veronika a Jáchym se svými přáteli a partnery, by vystačilo nejméně na tři romány v červených deskách. Snad ani Dáma s kaméliemi nebyla tak promiskuitní jako ústřední dvojice, a to byla kurtizána...
 

Doporučuji jako lehké letní čtení. A pokud čtenáři zůstane v paměti fakt, že štěstí jsou jen okamžiky, které je třeba prožít naplno, abychom v oněch "průserových" časech měli z čeho žít, pak autor splnil své poslání.
 

Knihu jsem si půjčila v knihovně.