Stalo se dva roky před Bílou horou
Tomáš Sterneck, Smrt budějovického hejtmana, nakladatelství MOBA, 2017, ***
V létě roku 1618 se primátoru Českých Budějovic Kašparu Teindleserovi a hejtmanu císařských žoldnéřů Janu Aulnerovi z Birkenfelsu podařilo zabránit vydání města vzbouřeným českým stavům, kteří na město táhli v čele s Jindřichem Matyášem Thurnem. Na podzim téhož roku byl Aulner nalezen ve svém domě mrtev.
Budějovický primas začíná hledat odpovědi na otázky: Zemřel hejtman přirozenou smrtí, nebo byl otráven? Kdo a proč by usiloval o jeho život? Jedním z podezřelých je také jeho kmotřenec Jeroným, kterého proto raději posílá do Vídně se zprávou za Aulnerovou vdovou.
V první části knihy sledujeme Jeronýmovu cestu, na které potká nového přítele, ale i smrt. Ani v cíli své cesty není v bezpečí. Jeho život je neustále v ohrožení.
Sotva vyslanec českobudějovického primátora spolu s Detlefem, asi pětatřicetiletým robustním vojákem, který ho doprovázel, dorazili do Ledenic, změnili plán cesty. Přimělo je k tomu setkání se žebřiňákem, na němž se právě vraceli domů dva ledeniční sousedé - vleže pod zakrvácenou plachtou. K ohavnému mordu prý došlo na jih od městečka a měla ho na svědomí zločinecká tlupa, jež se v posledních týdnech zabydlela kdesi v hlubokých lesích mezi Zálužím a Újezdem Ostrolovem. Jeronýmovi hned přišlo na mysl, že ten kraj musí být prokletý...
Ve druhé části příběhu autor popisuje pátrání Kašpara Teindlesera po domnělém vrahovi. Téměř všichni lidé, kteří žili v bezprostřední blízkosti hejtmana, jsou podezřelí. Navíc byl brutálně usmrcen jeden z jeho osobních sluhů.
“Když ho sbírali, ležel na boku,” odvětil Kolovratův pobočník. Zvedli tělo a vyvalila se z něj střeva. Měl rozpárané břicho, jako když vyvrhují zajíce.” “Probůh, kdo a proč…?” “Co se semlelo, se asi sotva dozvíme. A vlastně ani nemá smysl po tom pátrat. Snad se vytratil z domu za nějakým nočním dobrodružstvím a zapletl se do banální bitky mezi vojáky…
Tomáš Sterneck, vlastním jménem Kahuda, se narodil v roce 1972 v Českých Budějovicích a působí jako historik v Historickém ústavu Akademie věd ČR. Podle bibliografie se jedná o jeho beletristickou prvotinu. Je úsměvné, že kvalitu své první “neodborné” knihy vyjádřil sám autor na stránce 242:
V záplavě sdělení, linoucích se jak o překot z hochových úst, se Kašpar ztrácel. A tak svého kmotřence co chvíli přerušil a položil mu otázku. Primátorova zakaboněná tvář, charakteristicky ohrnutý spodní ret a čelo zvrásněné více, než jak je rozoral čas, prozrazovaly, že se stařec maximálně soustředí.
Každý čtenář románů ze vzdálené minulosti musí být připraven na záplavu letopočtů, postav a jejich vztahů. Znalci historických událostí mají výhodu, ostatní Wikipedii. Cením si této literatury právě proto, že mi z příběhů zůstane v hlavě více znalostí, než z hodin školního dějepisu. Ráda si ověřuji, “jak to bylo doopravdy”, co je skutečnost a co spisovatelova fantazie.
Tentokrát autor nezapře teoreticky dobře připraveného historika, který však trochu zápasí s fabulací, dějovými linkami i samotnými hrdiny. Tomu odpovídá i poslední část knihy, do které se snažil “nacpat” spoustu až neuvěřitelných skutečností, a zejména konec. Nebo snad máme čekat druhý díl? Já bych mu dala šanci.
PS: Vysvětlivky pište prosím příště “pod čarou” na příslušné stránce. Je to mnohem přívětivější.
PPS: Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk.