Soutěž krásy mrtvých

Aleš Palán, Miss exitus, Prostor, 2019, ***

Anotace:
Nový román známého publicisty a spisovatele Aleše Palána zavádí čtenáře do prostředí domácího hospice.

Ema, pracovnice domácího hospicu, který poskytuje péči umírajícím klientům v jejich domovech, zažívá během jediného dne několik zásadních životních zvratů. Po rozchodu se svým přítelem míří neplánovaně k umírající klientce paní Neomytkové a jejímu psychicky labilnímu synu Borisovi. Stará paní není jen pacientka, ale zná také tajemství propojující obě rodiny, které Emě až doposud zůstávalo skryté. Mladou ženu zaměstnává nejen starost o umírající, v patách je jí neustále studentka Zuzana, která si jako místo svého studijního projektu vybrala právě domácí hospic a jeho klienty. Ani Boris není Emě v péči o matku nápomocný, zvlášť když odejde z domu, a místo něj se přede dveřmi objeví policie…

Aleš Palán citlivě zachycuje situace kolem odchodu nevyléčitelně nemocného člověka, poutavě a do hloubky odkrývá psychiku ženy procházející náročným životním obdobím a zároveň vedle existenciálních problémů odkrývá i ty celospolečenské, jako je dědictví komunismu či privatizace a „podnikání“ v devadesátých letech.

Smrt a vše s ní spojené si v naší společnosti připouští jen málokdo. Jako by umírání bylo stále tabu. O paliativní péči se ale začíná hovořit čím dál tím hlasitěji. Naštěstí jsou už i mezi spisovateli odvážlivci, kteří se tohoto tématu nebojí. Mezi ně patří Aleš Palán, který ve své předchozí knize Neboj se vrátit domů rozmlouval se zakladatelkou hospicového hnutí v ČR Marií Svatošovou.

Autor již řadu let spolupracuje s Asociací hospicové a paliativní péče a mohl tak své zkušenosti zúročit ve své nejnovější knize. Těžké téma se snažil zpracovat citlivě, nikoli depresivně. To se mu povedlo. Zejména ústřední motiv fotografování právě zesnulých pro studentskou práci je velmi zajímavý, hodný k zamyšlení i diskuzi.

Bohužel forma, kterou zvolil, není šťastná. Novela sice odpovídá – vše dramatické se udá během jediného dne, ale zápletek a zvratů je v příběhu na román. Navíc střídá Ich- (vypravování v 1. osobě), Er- (vypravování ve 3. osobě) a Du-formu (vypravování ve 2. osobě j. č.) a k tomu ještě přímou řeč neuvádí v uvozovkách. Čtenáři tak chvíli trvá, než se zorientuje v ději, osobách i dialozích a může se pak více věnovat obsahu než formě.

Přesto Palánovu novinku doporučuji. Neboť všichni se dříve či později se smrtí setkáme. Je dobré vědět, "do čeho jdeme".

V naší knihovně si kromě této publikace můžete vypůjčit knihy na dané téma pro dospělé i pro děti.