Social Networks aneb Zubař z Fejsbůku
Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy utírá, k dokonalému mladému muži patří cigareta jako k velbloudovi hrby. Tak začíná slavná povídka Šimka + Grossmanna Jak jsem se učil kouřit. Napadla mne aktuální parafráze: Ať si kdo chce co chce říká, ať si psycholog čelo otírá, k dnešnímu člověku patří sociální síť jako k rybáři udice. Mračte se, divte se, ťukejte si na čelo, v čeřenu jsem už pět let. Pravda, z valné části služebně, protože knihovny jsou informační instituce a proto nemohou zůstávat na polních cestách, když kolem frčí informační dálnice.
Dnešek však může být v mých memoárech zapsán bílým (no to si trochu fandím) písmem: díky Facebooku jsem po dvacetičtyřech letech změnila zubaře. K tomuto kroku jsem se odhodlávala, nespokojena s původním, už několik let. Až status "přítele" mne po jemné virtuální pavučině přivedl do jiné, zcela reálné ordinace.
První návštěva byla seznamovací. Pan doktor prozkoumal můj nevalný chrup a seznámil mne s hodnotou budoucích nevyhnutelných prací. Já jsem nejen poprvé uslyšela zubařův hlas bez roušky a rozuměla každému slovu, ale také jsem si ty nebožátka prohlédla ze všech úhlů, v nadživotní velikosti. Nechápu, co na těch hororech lidé mají... V pondělí mne čeká prvních 90 minut v novém horkém křesle. Uvidím, přesněji řečeno přímo bytostně ucítím, zda se dá virtuálním přátelům věřit ;).
Když už jsme u těch úst, pokuste se vyřešit tento zeměpisný rébus, hledejte název města. Aniž byste to fyzicky pocítili, zapojíte do práce tímto křížovým cvičením obě mozkové hemisféry - pravá bude bádat na obrázkem, levá hledat logická spojení a správná slova. Pokud máte mozkolamky tohoto typu rádi, více jich najdete na Typofilově stránce. Jen buďte trpěliví, nechtějte vyřešit všechno hned a nedívejte se na řešení dříve, než to bude nezbytně nutné, t.j. než si okoušete nehty až k zápěstí :)
