Smích a slzy v jednom

K. A. Tucker, Nespoutaná Aljaška, Dobrovský, 2023, ****

Anotace
Když byly Calle dva roky, odstěhovala se do Toronta se svou matkou, která si nedokázala zvyknout na způsob života na Aljašce. Od té doby Calla svého otce neviděla. Dnes je jí dvacet šest let a žije typický velkoměstský život. Jednoho dne ji kontaktuje otcova kamarádka a sdělí jí, že je otec vážně nemocný. Calla se rozhodne po letech vrátit do rodného města. Vydává se na cestu, která jí v mnoha ohledech otevře oči – na Aljašce pozná úplně jiný život, než na jaký byla zvyklá. Život, který je svým způsobem velmi prostý, ale rozhodně ne jednoduchý. Jonah, talentovaný bush pilot a pravá ruka jejího otce, si neumí představit, že by se z Aljašky odstěhoval. O Calle, dívce z města, nemá vysoké mínění. Je přesvědčený, že je tak rozmazlená a zhýčkaná pohodlím, že se s životem v divočině nedokáže vypořádat. Přesto mezi nimi navzdory původním antipatiím postupem času vzniká přátelství. Nebo se snad jedná o nějaký hlubší cit?


Dlouhá léta se mi nestalo, že by mě příběh dohnal k slzám. A to jsem se před tím po většinu času usmívala.

"Barbína" z Toronta a "zálesák" z aljašské buše. Skvěle vybraná dvojice pro romanci z, pro Evropanku, exotického prostředí. Začátek se trochu táhl. Ale možná se to zdálo jen mně, osobě od Calle věkově hodně vzdálené. Navíc její přílet na Aljašku v sandálkách a klobouku, s kufry naditými luxusním oblečením a hromadou kosmetiky, mě málem přiměl knihu odložit nedočtenou. Naštěstí jsem to neudělala.

"Otevřu si Instagram, a když objevím u svého příspěvku s bush-flyingovým letadlem víc "liků" než obvykle a spoustu nových sledujících,spokojeně vydechnu. ... Tihle lidé, cizí lidé, vidí hezkou, pěkně oblečenou dívku, která žije naplno. Nikdo z nich nezná můj skutený příběh. Proč tu jsem, proč už teď uvažuju, že bych odjela. Netuší, že jsem osmělá a mám obavy. V tom asi tkví kouzlo sociálních médií. Člověka však zároveň jaksi zvláštně uklidňuje, že se může schovat za iluzi. Když se sama na sebe vedle toho oranžvožlutého letadélka budu dlouho dívat a pořád dokola si budu číst ten nadšený popisek, třeba těm svým pohádkám také uvěřím."

Už na str. 82 si však Calle začíná uvědomovat, že "její způsob života se zdá poněkud nešťastným". A zjišťuje, že svět se netočí jen kolem ní, ale že je tu také táta, Jonah, Agnes, Mabel, Sharon... Děj je plný rozličných druhů vztahů - rodinných, přátelských, sousedských, pracovních... Takže čtenář/ka se neutápí jen v milostné vlně.

Samozřejmě, že je to fabulace s poněkud naivním vývojem. Ale proč se v nepříznivé době (u mně nemoc+úraz) neponořit do "lepšího světa".