Skvělá kniha se špatným obalem
Anders Hansen, Instamozek, stres, deprese a úzkosti zapříčiněné moderní dobou, Portál, 2021, ****
Anotace
Máte potíže s usínáním? Dokážete se delší dobu soustředit jen s obtížemi? Toužíte po dokonalém životě celebrit ze sociálních sítí? Kniha renomovaného švédského psychiatra se zabývá dopadem „digitálního věku“ na fungování našeho mozku. Stres, který zažíváme dnes, není stejný jako u našich předků. Jak se s ním vypořádat, když nás mobilní telefony zásobují dopaminem, a podporují tak vytváření závislosti? Navíc narušují naši schopnost soustředění už jen tím, že se nacházejí v naší blízkosti, ani je nemusíme používat. Když si je s sebou bereme do postele, ovlivňuje to kvalitu našeho spánku, a neustálé porovnávání s ostatními na sociálních sítích nám také na klidu nepřidá. U dětí už byla zaznamenána nejdrastičtější behaviorální změna všech dob a není zdaleka jasné, jak používání mobilních telefonů a čtení elektronických materiálů do budoucna ovlivní naši schopnost učení. Nemluvě o prohlubujícím se pocitu sociální izolace…
Autor nabízí „první pomoc“ v podobě tipů, jak významně změnit životní styl ve svůj prospěch, uvádí nejnovější poznatky výzkumníků této oblasti a v závěru se zabývá úvahami o tom, zda se náš mozek dokáže na změněné podmínky adaptovat.
Jako dlouholetá trenérka paměti dávám této publikaci devět bodů z deseti. Bodík ubírám za to, že titul, podtitul i obálka neodpovídají obsahu. Titul a obálka evokují Instagram, který není ani hlavním ani vedlejším „hrdinou příběhu“.
Podtitul nám chce namluvit, že stres, deprese a úzkosti vyvolává „moderní doba“.
Zaprvé: Podle periodizace historie zahrnuje „moderní doba“ období od první světové války.
Zadruhé: „Doba“ je časový úsek a ještě k tomu neurčitý. Ta chudera / ten chudák rozhodně za nic nemůže.
Hlavním záporným hrdinou knihy je mobilní telefon, přesněji „chytrý“ mobilní telefon. I když ani to není přesné. Vždyť ta „placka“ v podstatě nemůže za to, že si miliony lidí vymývají mozek tím, že se od něj nehnou ani na pár minut. Příčinou jsme my, lidé.
Jímá mě děs, když na cestách musím navštívit onu místnůstku a z vedlejší kabinky slyším „zazvonění“ a pak dokonce i hovor. V restauraci u oběda mám co dělat, abych „nehasila, co mě nepálí“, nevytrhla u vedlejšího stolu sedícím konzumentům ty čertovy krabičky z ruky a nevyhodila je zavřeným oknem ven. Myslím, že by nepochopili můj dobrý úmysl a soucit s jejich mozkem.
Manfred Spitzer své knize Digitální demence dal správný podtitul: Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Anders Hansen se na polovičním rozsahu věnuje jen jedné hrozbě, zato ale velmi srozumitelně, věcně a naléhavě. Pravděpodobně je optimista a věří, že to budou číst i ti, kteří jen tu a tam odtrhnou své oči a pozornost od displeje mobilu a svou pracovní paměť mají už mírně narušenou: na několika místech se opakuje. Ale což. Opakování je matka moudrosti a těch 150 stránek malého formátu bych nechala všem přečíst alespoň sedmkrát.