Sex a drogy bez rock´n´rollu

Za devatero kanály a sedmero sítěmi, za pátým tweetem a třetím statusem skvěla se svou nahotou Černá princezna Venuše Samešová. A proč ne? řekla jsem si, a hupky, dupky do půjčovny pro jakýmsi knihomolem doporučovanou knihu.

Na obálce mimo jiné stálo: “Vyprávění o životě krásné míšenky v normalizační Praze i o tom, co se dělo v domě Jiřího Muchy (pozn.: syna malíře a grafika Alfonse Muchy) na Hradčanech… Venuše Samešová je ženou nevšedního osudu. Už proto, že je výtvarnicí… Už proto, že její otec byl krotitelem lvů… Už proto, že odjela do Západního Berlína, aby tu její život provázely další nečekané události…”

Mám ráda skutečné životní příběhy, jejichž hrdinové žijí v přibližně “mé době”. Při čtení pak ze své dlouhodobé paměti doluji vlastní zážitky: co jsem dělala v letech, kdy Venuše jezdila se svými rodiči s cirkusem, co v roce 1970, když ji odpaňoval profesor estetiky na FAMU, co v 80. letech, kdy … no ale fuj!

Už po pár stránkách jsem poznala, že literárně je tato kniha na nule. Přesto jsem četla dál, protože popisovaný život malého děvčátka v cirkusové rodině byl velmi zajímavý, barvitý, pro mě přímo exotický. Po mnoha, velmi mnoha, odstavcích nářků na rodiče jsem s ní dokonce soucítila.

str. 11: Mí rodiče byli totiž v roli vychovatelů naprosto nedůslední. Snad i proto, že byli oba egoisté, kteří si neustále konkurovali.

Jenže od jejích “skoropatnácti” už to bylo téměř jen o sexu, drogách, špatných rodičích, sporech se sestrami, psychiatrii... Z proklamovaných “nečekaných událostí v Západním Berlíně” se nakonec vyklubal bordel, kde údajně “obsloužila i “toho, co zpívá Biene Maja”.

Nevím, co paní Samešovou vedlo k vydání této knihy. Touha po popularitě? Exhibicoinismus? Sebezpytování, zúčtování, vyrovnání se se svým životem? Anebo je skutečně tak naivní, jak se také píše na obálce knihy?

PS: Dvě hvězdičky jen za "exotickou vícenežpolovinu", protože mě donutila přemýšlet, o čem bych psala já... a vybavil se mi Sherlock :)