Šachy, vraždy, erotika
Matthew Reilly, Turnaj – Poslání princezny Alžběty Tudorovny, Alpress, 2016, ****
Anotace
Obávaný sultán Sulejman Nádherný pozve evropské vládce na šachový turnaj. Do Konstantinopole se vydá i anglická delegace, k níž patří třináctiletá princezna Alžběta Tudorovna. Exotická nádhera paláce a spletité uličky města ji oslní. Rub té krásy je děsivý: barbarské vraždy, zvrácenosti a diplomatické čachry, to vše budoucí královnu nesmazatelně poznamená.
Pokud šlo o velkého učitele, ani ho nenapadlo, aby se omlouval za to, jak drsně proti princezně hraje, ani když Bessina guvernantka napsala králi dopis, v němž si na to stěžovala.
Když králův vyslanec na Aschama v té věci dotíral, učitel argumentoval tvrzením, že pokud člověk neprohrává, tak se nic nenaučí. Jeho poslání, říkal, je zajistit, aby se princeznička učila. Král jeho důvody přijal, a tak její porážky pokračovaly. Jako dospělá v šachové partii prohrála jen výjimečně a na daleko nebezpečnější šachovnici svého života – ať to bylo u dvora v Londýně, nebo na širém moři proti španělské koruně – neprohrála nikdy.
Ascham tvrdil, že z šachové hry se člověk může naučit mnoha důležitým věcem: jak pochlebovat protivníkovi, stražit na něho pasti, a nepřehlédnout, když je klade on, být srdnatý, a potlačovat soupeřovu srdnatost, předstírat naivitu, zatímco se hráč naopak plně soustředí, předvídat řadu tahů předem a poučit se, že každé rozhodnutí vždy přináší důsledky. Str. 13
Po letech jsem opět „dostala chuť“ na Matthew Reillyho. Jeho multižánrové příběhy, rozkročené mezi sci-fi, fantasy, horory, historickou a dobrodružnou literaturu, jsou skvělé pro pobavení a odpočinek, ale najdete v nich i odkazy na realitu či moudrou myšlenku. Navíc jsou velmi čtivé.
Jeho prvotinu, sci-fi horor Souboj z prostředí newyorské státní knihovny, jsem přečetla za jednu noc a poznamenala si: „Nešla odložit. Děs a hrůza nedovolily zavřít oči a spát. Přiznávám, že osmiletá hrdinka měla lepší trávení než já. Mně by žaludek vypověděl o mnoho stránek dříve … Příběh, který nečtete. Příběh, který barvitě prožíváte…“ Ano, je to „béčkový horor“, ale skvěle napsaný.
V jeho páté knize v mém seznamu jsem našla novou stránku – erotiku. Od jemné až po zvrácenou. Naštěstí ne příliš explicitní. A vzhledem k tomu, co v posledních letech prosakuje na povrch z církevních blat, se nemusí jednat o fantazii.
Potěšil mě reálný popis prostředí. Byť jsem se Konstantinopolí/Istanbulem procházela o 467 let později než hrdinové knihy, měla jsem pocit, jako bych tam byla s nimi. Velký bazar, Hagia Sofia, turecká lázeň…
Zajímavé jsou také úvody jednotlivých kapitol – „citace“ z pravděpodobně fiktivní knihy Šachy ve středověku. Popisují jednotlivé šachové figury, jejich podobu kdysi a dnes a důvody, proč se pohybují tak, jak se pohybují.
Ne, nejedná se o věrný popis dějin. Autor si s historickými postavami pohrál a přiměl je prožít události, o kterých se jim ani nezdálo. Na konci knihy si však v dovětku můžete přečíst jejich krátké reálné charakteristiky.