Řídí naše kroky náhoda?
Simon Mawer, Pražské jaro, Kniha Zlín, 2018, *****
Anotace:
Simon Mawer, autor Skleněného pokoje, bestselleru deníku New York Times, se vrací do Československa. Tentokrát během bouřlivých šedesátých let a s napínavým příběhem o sexu, politice a zradě.
V létě roku 1968, v roce Pražského jara a studené války, se dva studenti Oxfordu, James Borthwick a Eleanor Pike, rozhodnout projet stopem Evropu. Tím si zkomplikují právě se rodící přátelství, které by mohlo přerůst v něco většího. Jakmile dorazí do jižního Německa, zrodí se v jejich hlavách nápad navštívit Československo – zemi, ze které se Dubčekův „socialismus s lidskou tváří“ usmívá na svět kolem.
Mezitím Sam Wareham, první tajemník britské ambasády v Praze, sleduje s cynismem diplomata a vášní mladého muže vývoj v zemi. Ve společnosti české studentky Lenky Konečkové si nachází cestu do světa československé mládeže, která je plná nadějí a nových myšlenek. Za železnou oponou se v této chvíli nic nezdá být nemožným. Avšak obří kola politiky se dál točí v pozadí, sovětský vůdce Leonid Brežněv vyvíjí na Dubčeka nátlak a Rudá armáda se shromažďuje na hranicích.
Už jsem doma sedmý týden a začíná mi „hrabat“. Vždyť mě už začaly bavit i válečné filmové dokumenty! Víte, že spojenci používali proti Němcům ze strategických důvodů nafukovací tanky a děla?!
Není se pak čemu divit, že kamarád, taky velký čtenář, poznamená: „Čteš jak divočák“. Na rozdíl ode mě on ale knihy prokládá sportem. Nuže, dost polehávání a divokého čtení! Je třeba začít rehabilitovat všímavou „Nordic walkingovou“ chůzí na čerstvém vzduchu. Proč prožívat pouze literární Pražské jaro, když za okny se to krásně nalejvá a pučí. „A nám nikdo nepučí, abychom se nalili,“ dodával můj dědeček.
Sad za humny.
Je málo spisovatelů, od kterých jsem přečetla většinu knih. Simon Mawer k nim patří. Historie, romantická láska, napětí, výtečně vykreslené charaktery, české reálie (Skleněný pokoj, Mendelův trpaslík). To je jedinečný mix, který z rukou současného nejlepšího autora historických románů chutná výtečně. Proto mě nemohlo minout ani Pražské jaro.
Události srpna 1968 jsou většině Čechů dobře známy. Z vlastní zkušenosti či historických dokumentů. Je obdivuhodné, jak detailně dokáže toto období, reálie a nálady popsat Brit.
Tak, jako se studentský pár, díky pouhé náhodě při házení mincí, kilometr po kilometru přibližuje ku Praze ze západu, z ostatních světových stran míří stejným směrem nečekaná hrozba. Pro Čechy, diplomatické pracovníky zahraničních ambasád i turisty. Z romantického putování se stává drama, při kterém už nejde jen o ideály a svobodu, ale také o život.
Mawer je mistr imaginace. Jen málokdo dokáže tak působivě skloubit historická fakta s vyfabulovaným příběhem. Přínosné, a myslím nejen pro „cizí“ čtenáře, jsou drobné „učebnicové“ kapitoly (Masaryk, Horáková, Hranice…) Opakování je přece matka moudrosti.
Knihu jsem si vypůjčila v knihovně.