Proč ten vykřičník?

Stéphanie Combe, Máma odchází do kláštera!, Karmelitánské nakladatelství, 2020, ***

Anotace

Kláře bude zanedlouho čtyřicet. Doma má chápajícího manžela a tři zdravě zlobivé děti. Ženu se sklonem k perfekcionismu zmáhají úkoly v práci, povinnosti doma i závazky, které na sebe vzala navíc v zaměstnání a farnosti. Potřebovala by na chvíli vypnout, vyčistit si hlavu, zkrátka „dobít baterky“. Jako řešení se nabízí týdenní duchovní pobyt v klášteře…

Je to dobrý nápad? Bude se umět, aspoň na týden, oprostit od starostí o své blízké? Koho potká a co si od ostatních vyslechne? Jaké podněty se překvapivě dotknou jejího srdce? A bude si tato zdravě skeptická žena i nadále řídit svůj uspěchaný život sama, nebo pustí k dílu i neviditelnou ruku Hospodina?

Humoristicky laděná novela s půvabnými postřehy ze života zaujme ty, kdo ve středním věku přicházejí o iluze, ale nechtějí vyhořet a ztratit ideály. Potěší ty, kdo se účastní duchovních cvičení a obnov.

Církevní prostředí mi není cizí. Na prázdniny u prastrýce na faře vzpomínám moc ráda. Také primice, které jsem jednou prožila v koutku na kúru vedle varhan a muzikantů z Mistříňanky, se usídlily hluboko v mé dlouhodobé paměti, a vyplouvají na povrch vždy, když do některého chrámu vstoupím coby laický host či turista. Dar víry mi nebyl dán, přesto se v klenutých prostorách cítím dobře.

„Vypnout, vyčistit si hlavu, dobít baterky“ – to čas od času potřebujeme asi všichni. Zvláště matky s malými dětmi. Odjet na týden od rodiny je odvaha a samozřejmě to musí respektovat partner. V tom měla Klára štěstí. Jen si říkám, že ten vykřičník v názvu pravděpodobně tančil v očích všech, kdo se s mámou loučili...

Dnes se můžeme na pár dní i týdnů „zavřít do kláštera či na faru“, aniž bychom se museli účastnit exercicií. Vyhořelá hrdinka tohoto příběhu však zvolila pro své „znovu zažehnutí“ duchovní cvičení. Čím více se blíží čtenář/ka ke konci, tím více zaplňují stránky víra, Bůh a modlitby.

Nečekejte květnatý román či napínavý thriller. Život v klášteře není ani dobrodružný, ani vzrušující. Tedy pokud zrovna nečtete Umberta Eca nebo Ellis Peters. Má svůj řád, který se denně opakuje. Na čtenáře, či spíše na čtenářky, tak nečekají žádná překvapení či nenadálé zvraty.

Útlá publikace má ale co říci všem. Mnohé mámy se v líčení rodinných trampot určitě najdou. Každá kapitola je navíc ukončená radami, které mohou uposlechnout ženy i muži jakéhokoli věku, stavu či vyznání. Najdete zde prvky hygge, mindfulness i komunikační psychologie.