Příroda jako antidepresivum
08.06.2024 17:35
Aleš Miklík, Lesní terapie, Jota, 2024, *****
Anotace
Otevřete dveře nejzkušenějšímu terapeutovi na světě – přírodě. Příroda je pro řadu z nás místem, které intuitivně hledáme, když potřebujeme zbavit hlavu tíživých myšlenek, nabrat energii a zahnat stres. Při procházkách v lese se často cítíme mnohem lépe než jinde, lehčí a zdravější. V posledních letech tyto pocity potvrzují i věda a medicína: příroda prospívá našemu zdraví. Napadlo vás ale, že tento léčivý vztah lze cíleně podpořit a prohloubit tím, co a jak v lese děláme? Češi jsou známí tím, že do lesa chodí rádi, třeba sbírat houby. Ve skutečnosti však mnozí z nás vnímali vztah s přírodou naposledy v dětství, kdy jsme si v ní dokázali uvolněně hrát a tvořit. Tuto radost a štěstí však můžeme zažívat i jako dospělí, začneme-li se s přírodou propojovat skrze své smysly. Lesní terapie na principech metody šinrin-joku má své kořeny v Japonsku, kde pomáhá obnovovat zdraví lidí i lesa posilováním jejich vzájemného vztahu. Vede nás k tomu, abychom si vzpomněli na naši přirozenou schopnost prožívat přítomný okamžik a sebe samé na hlubší úrovni, než nám zrovna naše mysl dovoluje. A to má celou řadu zdravotních benefitů. S lesní terapií, moderní metodou v oblasti zdravého životního stylu, vás seznámí Aleš Miklík, jeden z prvních certifikovaných průvodců ve svém oboru.
Na ekonomce jsem se spolužáky četla pod lavicí Dänikena a Součka. Snažili jsme se při otáčení stránek příliš nešustit, ale přesto nás tu a tam vyhmátli. Tato velmi dávná vzpomínka se mi vybavila při přednášce, která mě nudila a já začala zcela nehlučně "listovat" na Facebooku. A jelikož tato síť vám většinou ukáže jen to, co patří do vaší "bubliny", samozřejmě se mi před očima střídaly knihovny, knihkupectví, nakladatelství, čtenářské skupiny ... Když tu se displej rozjasnil sluncem prosvítajícím mezi stromy na obálce knihy Lesní terapie. Krásná obálka mě zaujala natolik, že jsem požádala o recenzní výtisk. A to jsem ještě netušila, co najdu uvnitř ...
Každou knihu si před čtením zběžně prolistuji. Tentokrát jsem se zdržela mnohem déle. Lesní fotografie Janka Sedláře jsou úchvatné. Světlo a stín, zelená, zlatá, hnědá... Někdy jsem doslova cítila paprsky slunce na své tváři.
Ovšem i text Aleše Milíka je velmi zajímavý a čtivý. Navíc vše, o čem hovoří, je šité na míru našemu česko-moravskému prostředí. Japonský pojem Šinrin-joku (lesní terapie, terapie lesem, tersapie v lese) znám. Narazila jsem na něj při studiu mindfulness pro mé Hrátky s pamětí. Obojí má totiž souvislost se schopností koncentrovat soustředění či zbavovat se stresu. A to je důležité pro náš mozek. V Japonsku je lesní terapie součástí veřejného zdravotního systému a dokonce se vyučuje na univerzitách. Tak daleko u nás ještě bohužel nejsme. Ale do lesa máme zpravidla blízko a recept na vstup do něj nepotřebujeme (zatím!).
Autor ve své knize postupuje od vědecké teorie, přes výzkumy vlivu přírody na lidské zdraví až po praktické návody, jak si terapii v lese užít, abychom si z něj do "civilizace" přinesli co nejvíce radosti, klidu a sil. Seznamuje také čtenáře s pojmem wellbeing (volně přeloženo celková nebo osobní pohoda. Předpokládá se totiž, že tento koncept hraje zásadní roli při prevenci duševních onemocnění, zejména deprese. A v tom by nám návrat do přírody mohl pomoci.
Aleš Miklík, Lesní terapie, Jota, 2024, *****
Anotace
Otevřete dveře nejzkušenějšímu terapeutovi na světě – přírodě. Příroda je pro řadu z nás místem, které intuitivně hledáme, když potřebujeme zbavit hlavu tíživých myšlenek, nabrat energii a zahnat stres. Při procházkách v lese se často cítíme mnohem lépe než jinde, lehčí a zdravější. V posledních letech tyto pocity potvrzují i věda a medicína: příroda prospívá našemu zdraví. Napadlo vás ale, že tento léčivý vztah lze cíleně podpořit a prohloubit tím, co a jak v lese děláme? Češi jsou známí tím, že do lesa chodí rádi, třeba sbírat houby. Ve skutečnosti však mnozí z nás vnímali vztah s přírodou naposledy v dětství, kdy jsme si v ní dokázali uvolněně hrát a tvořit. Tuto radost a štěstí však můžeme zažívat i jako dospělí, začneme-li se s přírodou propojovat skrze své smysly. Lesní terapie na principech metody šinrin-joku má své kořeny v Japonsku, kde pomáhá obnovovat zdraví lidí i lesa posilováním jejich vzájemného vztahu. Vede nás k tomu, abychom si vzpomněli na naši přirozenou schopnost prožívat přítomný okamžik a sebe samé na hlubší úrovni, než nám zrovna naše mysl dovoluje. A to má celou řadu zdravotních benefitů. S lesní terapií, moderní metodou v oblasti zdravého životního stylu, vás seznámí Aleš Miklík, jeden z prvních certifikovaných průvodců ve svém oboru.
Na ekonomce jsem se spolužáky četla pod lavicí Dänikena a Součka. Snažili jsme se při otáčení stránek příliš nešustit, ale přesto nás tu a tam vyhmátli. Tato velmi dávná vzpomínka se mi vybavila při přednášce, která mě nudila a já začala zcela nehlučně "listovat" na Facebooku. A jelikož tato síť vám většinou ukáže jen to, co patří do vaší "bubliny", samozřejmě se mi před očima střídaly knihovny, knihkupectví, nakladatelství, čtenářské skupiny ... Když tu se displej rozjasnil sluncem prosvítajícím mezi stromy na obálce knihy Lesní terapie. Krásná obálka mě zaujala natolik, že jsem požádala o recenzní výtisk. A to jsem ještě netušila, co najdu uvnitř ...
Každou knihu si před čtením zběžně prolistuji. Tentokrát jsem se zdržela mnohem déle. Lesní fotografie Janka Sedláře jsou úchvatné. Světlo a stín, zelená, zlatá, hnědá... Někdy jsem doslova cítila paprsky slunce na své tváři.
Ovšem i text Aleše Miklíka je velmi zajímavý a čtivý. Navíc vše, o čem hovoří, je šité na míru našemu česko-moravskému prostředí. Japonský pojem Šinrin-joku (lesní terapie, terapie lesem, terapie v lese) znám. Narazila jsem na něj při studiu mindfulness pro mé Hrátky s pamětí. Obojí má totiž souvislost se schopností koncentrovat soustředění či zbavovat se stresu. A to je důležité pro náš mozek. V Japonsku je lesní terapie součástí veřejného zdravotního systému a dokonce se vyučuje na univerzitách. Tak daleko u nás ještě bohužel nejsme. Ale do lesa máme zpravidla blízko a recept na vstup do něj nepotřebujeme (zatím!).
Autor ve své knize postupuje od vědecké teorie, přes výzkumy vlivu přírody na lidské zdraví až po praktické návody, jak si terapii v lese užít, abychom si z něj do "civilizace" přinesli co nejvíce radosti, klidu a sil. Seznamuje také čtenáře s pojmem wellbeing (volně přeloženo celková nebo osobní pohoda). Předpokládá se totiž, že tento koncept hraje zásadní roli při prevenci duševních onemocnění, zejména deprese. A v tom by nám návrat do přírody mohl pomoci.
Fotografie i text vybízí k tomu, aby se čtenář zvedl z ušáku a vyrazil na lesní koupel. Co víc si může autor přát :o)
PS: Aleš Miklík: Role průvodce lesní terapie je cesta, která silně ovlivňuje celý osobní i profesní život…“ rozhovor.