Příběhy na padesát slov I

"Závěrečné práce" vyškovských seniorů - červen 2011

Na Soláň vede strmá cesta.
Autobus supí, funí.
Na kopci zastaví. Vystoupím.
Autobus sjíždí na druhou stranu.
Nesupí, nefuní.
Stojím na zastávce.
Nevěřícně zírám na tašku.
Visí z ní stuha. Mašle z klobouku.
Z klobouku slamáku.
Slamák není.
Jede autobusem na výlet.
Sám.
Zrádce.
Nejspíš tak jezdí dodnes.
Bludný slamák.

***

Napiš na bílou linku po tryskáči vzkaz prstem , namočeným v kalamáři.
Přestaň slova svěřovat zavináči. Nezvedáš nos od klávesnice. Lháři!
Bez háčků, čárek věty plynou,přecpou můj E-mail a v koši zhynou.
Zabodni prstem do mraků, znovu objev svět zázraků.
Stojím tu  a jsem skutečná, myš i klávesnice je zbytečná.

***

Za všechno se platí
Jsem dítě. Dívám se s úžasem na pole obilí, máků a motýlů. Jsem okouzlena nádherou okamžiku. Cítím potřebu poděkovat, chci tu krásu pohladit.
Najednou ucítím bolest. Z prstu mně visí žihadlo. Od té doby vím něco o zákonu zachování rovnováhy. Existuje v přírodě i v životě.