Povídka fantastická

Jak praví bible, vstal Ježíš Kristus po své potupné smrti z mrtvých a odebral se na nebesa ke svému otci – Bohu. Na světě zanechal apoštoly, kteří měli pokračovat v jeho odkazu a šířit křesťanství po celém světě.

Uplynulo pár tisíc pozemských let, na věčnosti chvilka. Tu si Ježíš řekl, že by se měl vydat na Zemi na kontrolu, jak si křesťané vedou. To, co zjistil, ho ani trochu nepotěšilo. Křesťané šířili svoji víru ohněm a mečem. Čechům dokonce upálili Jana z Husince. Křesťanští kněží měli smutné oči, neboť jim bylo upíráno základní lidské právo mít vlastní rodinu. A ta nesnášenlivost k lidem jiné víry!

Ježíše rozbolelo jeho dobré, všeobjímající, všechny milující srdce. Vrátil se ke svému nebeskému Otci nešťastný a plačící:
„Otče můj, toto jsem nechtěl, chtěl jsem, aby lidé byli šťastní a měli se navzájem rádi. Prosím, osvoboď mě od života věčného, dej, abych nic neviděl, nic necítil.“

Ustrnul se boží Otec nad svým nešťastným synem, vztáhl k němu všemocné ruce. Ježíšovy horké slzy začaly chladnout, až se změnily v ledový příkrov. Ježíš zavřel oči a usnul v ledové kře na věky věkův.
Amen.