Pohádkový příběh ztrát a nálezů
09.06.2017 15:05
Ruth Hoganová, Sběratel ztracených věcí, nakladatelství Host, 2017, ***
Ruth Hoganová, Angličanka, původem z Bedfordu, vystudovala anglický jazyk a divadlo. Ve třiceti letech byla po vážné autonehodě donucena přestat pracovat na plný úvazek a tak začala psát. V roce 2012 jí byla diagnostikovaná rakovina. Během probdělých nocí, kdy kvůli chemoterapii nemohla spát, napsala svůj první román – Sběratel ztracených věcí. Autorka, stejně jako hrdina jejího příběhu, sbírá ztracené věci, které následně dokumentuje na Instagramu.
Současnost
Anthony Peardew, spisovatel na odpočinku, se již čtyřicet let trápí nad svou ztracenou láskou. Zemřela dříve, než se stačili vzít a navíc v den, kdy ztratil malý přívěsek, vzácný dárek od ní. Od té doby sbíral s pocitem viny věci, které ztratili jiní lidé, a psal o nich povídky.
Laura, mladá žena, které ztroskotalo manželství i kariéra, přijímá Anthonyho nabídku místa osobní asistentky. Ihned se zamiluje do jeho starého domu a zahrady a po dlouhé době prožívá spokojená léta.
Anthony umírá a Lauře odkazuje všechen majetek pod podmínkou, že vrátí alespoň jednu věc z jeho sbírky člověku, kterému ztráta zlomila srdce.
Do příběhu v tu chvíli zasahuje sympatický zahradník Freddy a “zvláštní” dívka Sunshine.
str. 121
Téměř slyšela, jak police pod vahou nákladu sténají, a hrozilo, že skoby ve zdech každou chvíli povolí: zásuvky vrzaly a Laura jen čekala, kdy se rozpadnou a celý obsah se rozlétne po podlaze pracovny… Pro Sunshine však místnost představovala učiněný poklad. Brala jednotlivé předměty do náruče, hladila je a chovala, pořád si pro sebe něco pobrukovala - nebo možná promlouvala ke svým chráněncům - a se zjevným okouzlením nahlas předčítala nápisy z připevněných štítků. Freddy se tvářil jaksepatří ohromeně.
O čtyřicet let dříve
Mladičká Eunice přijímá místo asistentky zavedeného nakladatele, kterého každý zná pod jménem Bomber. Seznamuje se s jeho psem Douglasem i nesnesitelnou sestrou Portií. Do života těchto tří osob později velmi zasáhnou rodiče sourozenců, zejména otec.
str. 79
Když se Bomber díval, jak Portia odchází, snažil se v této tvrdé ženě rozpoznat alespoň záblesk té vřelé holčičky, kterou dřív tolik miloval. Ale bezúspěšně. Už léta oplakával svou dávno ztracenou sestru. Sestru, která mu neustále visela na rtech, sestru, kterou vozil na rámu kola a která mu nosila červy, když šel rybařit. On za ni na oplátku vždycky snědl růžičkovou kapustu, protože ji neměla ráda, naučil ji pískat na prsty a na houpačce díky němu létala až “k sedmému nebi”. Tahle bytost však patřila vzdálené minulosti. Dnešní Portia byla plná jedu.
Tyto dvě dějové linie nezadržitelně spějí k propojení.
Prvotina Ruth Hoganové má velký potenciál - zajímavý nápad se sbírkou ztracených věcí i dvě časové linie, jejichž propojení čtenáře překvapí skutečně až téměř na konci příběhu. Nejzajímavější, a zároveň nejlepší, je však “třetí dimenze” knihy - samotné povídky inspirované jednotlivými nalezenými předměty. Při jejich čtení jsem měla dojem, že Anthony je lepší spisovatel než Ruth.
Podle mého názoru autorka uškodila románu v části, kdy od reality zamířila k duchařině. Děj tím zbytečně rozmělnila a posunula ještě více k nenáročné letní červené knihovně.
Ano, je to pohádka pro dospělé, s napínavým dějem, tragickými zvraty i šťastným koncem. Knihu doporučuji všem, kteří si o dovolené chtějí odpočinout nad příběhem o moderní Popelce a jsou otevření také hrdinům s Alzheimerovou chorobou či Downovým syndromem.
Ruth Hoganová, Angličanka, původem z Bedfordu, vystudovala anglický jazyk a divadlo. Ve třiceti letech byla po vážné autonehodě donucena přestat pracovat na plný úvazek a tak začala psát. V roce 2012 jí byla diagnostikovaná rakovina. Během probdělých nocí, kdy kvůli chemoterapii nemohla spát, napsala svůj první román – Sběratel ztracených věcí. Autorka, stejně jako hrdina jejího příběhu, sbírá ztracené věci, které následně dokumentuje na Instagramu.
Současnost
Anthony Peardew, spisovatel na odpočinku, se již čtyřicet let trápí nad svou ztracenou láskou. Zemřela dříve, než se stačili vzít a navíc v den, kdy ztratil malý přívěsek, vzácný dárek od ní. Od té doby sbíral s pocitem viny věci, které ztratili jiní lidé, a psal o nich povídky.
Laura, mladá žena, které ztroskotalo manželství i kariéra, přijímá Anthonyho nabídku místa osobní asistentky. Ihned se zamiluje do jeho starého domu a zahrady a po dlouhé době prožívá spokojená léta.
Anthony umírá a Lauře odkazuje všechen majetek pod podmínkou, že vrátí alespoň jednu věc z jeho sbírky člověku, kterému ztráta zlomila srdce.
Do příběhu v tu chvíli zasahuje sympatický zahradník Freddy a “zvláštní” dívka Sunshine.
str. 121
Téměř slyšela, jak police pod vahou nákladu sténají, a hrozilo, že skoby ve zdech každou chvíli povolí: zásuvky vrzaly a Laura jen čekala, kdy se rozpadnou a celý obsah se rozlétne po podlaze pracovny… Pro Sunshine však místnost představovala učiněný poklad. Brala jednotlivé předměty do náruče, hladila je a chovala, pořád si pro sebe něco pobrukovala - nebo možná promlouvala ke svým chráněncům - a se zjevným okouzlením nahlas předčítala nápisy z připevněných štítků. Freddy se tvářil jaksepatří ohromeně.
O čtyřicet let dříve
Mladičká Eunice přijímá místo asistentky zavedeného nakladatele, kterého každý zná pod jménem Bomber. Seznamuje se s jeho psem Douglasem i nesnesitelnou sestrou Portií. Do života těchto tří osob později velmi zasáhnou rodiče sourozenců, zejména otec.
str. 79
Když se Bomber díval, jak Portia odchází, snažil se v této tvrdé ženě rozpoznat alespoň záblesk té vřelé holčičky, kterou dřív tolik miloval. Ale bezúspěšně. Už léta oplakával svou dávno ztracenou sestru. Sestru, která mu neustále visela na rtech, sestru, kterou vozil na rámu kola a která mu nosila červy, když šel rybařit. On za ni na oplátku vždycky snědl růžičkovou kapustu, protože ji neměla ráda, naučil ji pískat na prsty a na houpačce díky němu létala až “k sedmému nebi”. Tahle bytost však patřila vzdálené minulosti. Dnešní Portia byla plná jedu.
Tyto dvě dějové linie nezadržitelně spějí k propojení.
Prvotina Ruth Hoganové má velký potenciál - zajímavý nápad se sbírkou ztracených věcí i dvě časové linie, jejichž propojení čtenáře překvapí skutečně až téměř na konci příběhu. Nejzajímavější, a zároveň nejlepší, je však “třetí dimenze” knihy - samotné povídky inspirované jednotlivými nalezenými předměty. Při jejich čtení jsem měla dojem, že Anthony je lepší spisovatel než Ruth.
Podle mého názoru autorka uškodila románu v části, kdy od reality zamířila k duchařině. Děj tím zbytečně rozmělnila a posunula ještě více k nenáročné letní červené knihovně.
Ano, je to pohádka pro dospělé, s napínavým dějem i nečekanými zvraty. Knihu doporučuji všem, kteří si o dovolené chtějí odpočinout nad příběhem o moderní Popelce a jsou otevření také hrdinům s Alzheimerovou chorobou či Downovým syndromem.
Knihu jsem si vypůjčila v knihovně.