Pište si deník!

Stručné záznamy do diáře, dlouhé zápisy do sešitu, blog či pár tweetů. Soukromě, či veřejně. To je pouze na vás. Důležité však je psát.

Na otázku, proč si píšu deník, odpověděl Aleš Borecký

„Můj milý deníčku – píšu, rekapituluju, třídím, komunikuju, opouštím samotu, otvírám tajemství, uzavírám poklady, sdílím, chráním se, tvořím odstup, píšu a čtu, představuji si, že mé myšlenky čte někdo další, vzpomínám, tvořím příběh, hledám svědka svých pocitů, potřebuju zrcadlo, co udrží měnící dojmy, někdo tu musí být, někdo mě musí přijmout, nějak se musím zahlédnout, nějak si musím odpustit, nějak se musím vyzpovídat, nějak se musím ochránit, zápasím s nadějí, doufám ve smysl – sebe, svých pocitů, vyústění, jinou kapitolu, v proměnu, přetvoření, nový začátek, spletení a složení mozaiky, píšu, žiju, dýchám, vím, tápu, zkouším, nacvičuju role, přemýšlím, nechám se vést, napojuju se, jsem…Potřebuju vidět, že jsem…“

Pište rukou, posílíte paměť!