Patláma, patláma aneb Bez přátel to nejde
Do Zeleného údolí si vždy bereme termosku s medovou kávou a cestoní láhev s vodou pro Maxe. Nevím, co to toho psa popadlo, zřejmě se cítil uražen, že jsme ho odbyli vodou a sami se dopujeme kofeinem a furktoglukózou, ale domáhal se mého kalíšku tak rázně, že jsem lahodný mok vybryndala do fotoaparátu. Lepil. Musela jsem ho dnes přece jen poslat do myčky. Tragédie... Dokumentace dnešního Literárního čaje byla ohrožena!
Naštěstí Klub přátel KKD není nic formálního. A když má úhlavní přítel šichtu, zaskočí jeho přítel.
Burianova kulturní ozdravovna "off-line" byla velice příjemná. Setkali jsme se už s druhým autorem, který se živí průvodcovstvím a oba byli v Chile. Psaní knih, případně zpívání, skutečně u nás uživí jen málokoho. Ještě že tak rádi cestujeme.
Nedokážu zcela objasnit, jak můj mozek funguje, ale vyrojily se mi v něm tyto asociace: Burian - Island - hory - písničky - v našem kině budou dávat Bellu a Sebastiána - Jednu krásnou zemi znám ... jejda, kdeže mám ten starý sešit s písničkami?
Máte taky takový? Či starou knihu - zpěvník? Najděte je, zanotujte. Nebo prolistujte svou šedou kůru mozkovou: spojí se vám nějaká cesta/nějaký film s konkrétní písničkou? Vzpomenete si na melodii, slova?
