Part of me ...
Kousek mne je fuč. Pomalu ale jistě se ze mne stává ufňukaná slaměná matka. Stejně je ta lidská psychika záhadná. Nejdříve se člověk těší, jak bude bagrovat pokojíčkem, pak mu ten chaos začne lézt na nervy, aby si deset hodin po odletu "pachatelky" začal stýskat...
Tak si už po desáté pouštím Part of me a počítám, kolik dnů zbývá do poloviny prosince...
Huš, mozek je třeba zaměstnat rozumnými záležitostmi :). Nuže, druhé vlakové cvičení je tady:
Na jedné z mnoha zastávek našeho couráku přistoupil zdatný cyklista, každou chvíli vykukující na chodbu, kde měl svůj dopravní prostředek. K našim třem rozměrným zavazadlům přidal obrovskou cestovní tašku a dva - pro mne neidentifikovatelné - předměty. Kulíšek žasla nad tím, jak to všechno může vézt na jednom bicyklu, zatímco já dumala na tím, co mají s kolem společné ty záhadné kulaté objekty. Moje asociační schopnosti spustily pestrobarevný film. Když majitel tajemných kruhů odešel opět na chodbu, vytáhla jsem fotoaparát a s uctivou myšlenkou na Mata Hari jsem cvakla. "Mami, ty nevíš, co to je? To je přece..." ... a bylo po fantazírování.
Váš úkol? Pokud víte, co to je, zkuste se oprostit od svých znalostí a společně s těmi, kdož nevědí, vymyslete pokud možno co nejkurióznější možnosti: co to je, k čemu to je, proč to veze na kole, co s tím udělá... Nebojte se hrát si se svou fantazií. Pamatujte, že kdo si hraje, nezlobí :).
