Osud ho nezlomil

Robert Seethaler, Celý život, nakladatelství Plus, 2017, ****

Anotace

Útlý román Celý život patří k vzácným knihám, které připomínají důstojnost prostého života a nenápadné hrdiny, pro něž hodnoty jako skromnost, pracovitost a obětavost nejsou jen slova. Svou průzračností a opravdovostí kniha oslovila tisíce čtenářů a vysloužila si užší nominaci na Man Bookerovu cenu. Odpočiňte si na chvíli od moderního světa v odlehlém alpském údolí, kam civilizace proniká jen pomalu, a doprovoďte na životní pouti Andrease Eggera, muže, který přišel o vše, co miloval, ale dokázal jít dál…

Robert Seethaler je rakouský spisovatel, herec a scénárista, jehož obliba mezi čtenáři stoupá. Snad proto, že se nebojí psát o silných citech, a přitom neupadá do laciného sentimentu. V každé ze svých knih krouží kolem motivů, jako je osamělost, hledání lásky a překonávání životních ztrát.

Do tenké knížky vepsal autor sedmdesát let života obyčejného muže, který až na několik let ve válečném zajetí neopustil malebné alpské údolí. Celý jeho život je tak spojen s vesnicí, horami a těžkou prací, ale také s jeho touhou po lásce. Jak šel čas, máme před sebou sirotka, nádeníka, pastevce, stavitele lanovek, vojáka wehrmachtu, válečného zajatce či průvodce turistů. Andreas Egger představuje protipól dnešnímu životnímu stylu: stihnout co nejvíce, vlastnit ještě více, obklopovat se technikou, nehýbat se… Snad proto má tolik co říci současnému člověku.

“Jako dítě Andreas Egger nikdy nekřičel ani nejásal. Až do první třídy neuměl ani pořádně mluvit. Stěží si osvojil hrstku slov, která odříkával ve vzácných okamžicích v libovolném pořadí. Mluvit znamenalo upoutávat pozornost, a to nevěstilo nic dobrého.” str. 15

“Egger už netrávil noci sám. V posteli vedle něj léhala tiše oddechující žena a občas mohl pozorovat její tělo, jež se rýsovalo pod dekou a které mu, ačkoliv ho v následujících týdnech poznával čím dál lépe, připadalo pořád jako nepochopitelný zázrak.” str. 38

“Po mnoho měsíců projížděl Egger takto údolími, v noci spával v dodávce nebo v levných penzionech a přes den se houpal mezi nebem a zemí. Viděl, jak se na hory snesla zima. Pracoval v husté chumelenici, seškrabával z lana led drátěným kartáčem a srážel z hlav sloupů dlouhé rampouchy, které se v hloubce pod ním s tichým cinkotem roztříštily nebo je nehlučně pohltil sníh.” str. 59

Knihu jsem si půjčila na doporučení dcery v knihovně.