Okovy

Delphine de Vigan, Pouta, Odeon, 2018, ****

Anotace
Nový román u nás již dobře známé spisovatelky nenechá nikoho v klidu: každý z nás si v něm najde strunu, kterou už slyšel znít nebo která v něm stále zvučí temnou ozvěnou. Silná, intenzivní, temná kniha se světýlkem naděje, jejímiž hrdiny jsou naši současníci, je svědectvím o tom, že příčinou zla a tragických osudů nebývají jen války, přírodní katastrofy, nemoci a jiné, většinou těžko ovlivnitelné zásahy „shora“, ale působí si je lidé sami navzájem svou lhostejností, leností, sobectvím, slabostí či nepochopením…

Pouta jsem začala číst v natřískané čekárně chirurgické ambulance, kam mě sanita vozí co deset dní na kontrolu. Přesněji řečeno vyzvednout si recept na dalších deset injekcí.

Volba této knihy byla jasná: byla nejútlejší ze všech, co doma mám, a do batůžku se pohodlně vešla i s peněženkou, banánem, lahví s vodou, mobilem, kapesníčky a KPZ-kou.

Teď už vím, že to v podstatě pro ni byla jediná možnost, jak „býti přečtena“. Doma bych ji totiž po dvaceti stránkách asi odložila. Ne proto, že by to byl literární škvár, ale proto, že děj mě děsil.

Jenže co chcete dělat s vidinou dvou hodin čekání (minimálně) na to, než se z velké čekárny přesunete do malé a pak do ordinace. Snědla jsem banán, lokla vody a četla dál.

Slovo pouta může mít dva protikladné významy. Buď jsou to okovy, které tíží naše tělo i duši a zejména vězní. Nebo, ve tvaru poutavý, si vybavíme něco přitažlivého, půvabného, lákavého. Poutá nás nenávist a zloba, ale i krása či láska.

Čtyři hlavní hrdinové této novely, dva chlapci na prahu dospívání, jejich učitelka a matka jednoho z nich, jsou však do krve rozedraní traumatickými okovy, které si nesou z dob minulých, nebo se do nich zamotali právě teď. Důležité pro děj jsou však i ostatní postavy, neboť ty mají v ruce klíč. Bohužel ho nehodlají použít.

Příběh je pochmurný, ale úsporným jazykem a gradací nutí čtenáře číst dál a dál. Osudy všech osob jsou nám blízké, protože žijí v „naší“ či „okolní“ realitě: alkoholismus, domácí násilí, ztráta zaměstnání, anonymita sociálních sítí, neúplné rodiny (skutečně je střídavá péče pro dítě z rozvedených rodin to nejlepší?), deprese, rasismus, byrokracie…

Delphine de Vigan umí.

Knihu jsem si vypůjčila v knihovně.