Očekávám písemnou odpověď!
Ano, i ten vykřičník tam byl. Kulíšek je prostě celá po svých rodičích. Oba jsme v dětství a mládí napsali (a dostali) spoustu pohlednic a dopisů. Dnes je máme uschovány někde na dně skříně v krabicích a když se nám tu a tam při úklidu či hledání svršků dostanou do rukou, zastaví se Svět...
Pozdrav z Čuchonska - druhá strana hustě popsaná...
Vím však, že nebýt čas od času její nekompromisní výzvy, nevzali bychom tužku a papír do ruky snad už nikdy. Tedy Rak tužku ano, ta ho živí, ne však psaní :).
Dopoledne jsem neměla na dopisování ani pomyšlení. Lékařka ordinovala až od 13ti hodin a moje záda protestovala. Ovšem po půl druhé byl svět naprosto úžasný! Což pocítili i někteří mí přátelé a spolupracovníci, protože když mi to začne třeskutě myslet, mají ostatní práci :).
Odpoledne jsem v papírnictví koupila ten nejujetější dopisní papír a večer popsala několik stránek rukopisem, který místy připomínal prvňáčka - jak jsem se snažila, aby písmo bylo čitelné, místy doktorský škrabopis - když mne už bolela ruka. Samozřejmě i Rak přidal svou trošku do mlýna. S láskou napsáno, pečlivě složeno, zalepeno, zítra poputuje na sever.
A dnešní úkol?
Za prvé: najděte dopisy, pohednice, korespondenční lístky, které jste jistojistě kdysi dostávali a pročtěte si je. Vaše dlouhodobá paměť se vám odmění tím, že si vybavíte i drobnosti, o kterých jste si mysleli, že jsou nenávratně pryč.
Za druhé: Kupte dopisní papír (dopisní!!! ne abyste vzali kancelářský z kopírky!) a napište někomu ručně psaní. Nebude to lehké - prsty nejsou psacímu náčiní příliš zvyklé, prostor je mnohem větší, než 140 znaků sms a bude chvíli trvat, než naleznete ta správná slova. Přesto to nevzdávejte! Určitě uděláte někomu radost. A emoce - zejména ty kladné - napomáhají paměti.